Tenhle týden tradičně patří konferenci eBF. Připravuje se devět měsíců a je to společné dílo. Z toho výrazu „společné“ trčí především ZuzKa. Pondělí před eBF je pokaždé nějak mimořádně krátké. Stupňuje se nervozita a kolem ZuzKy není dobré chodit pomalu s rukami v kapse. Poslední zadání pro tisky. Poslední vymýšlení navigace od Imperialu do NARu. Šéf s výmluvou na zdraví zmizel domů (těsně před poradou, kterou měl vést). V úterý Bea slavila kulatiny. Dávali jsme jí květiny a pusinky, a pak jsme jí snědli dobroty. FOTO, FOTO. Tato FOTKA je sice trochu rozmazaná, ale i přesto ji uveřejňujeme, protože se nám tam Bea prostě líbí. :-) Šéf vyděšeně zmlknul, když viděl Zuzčin účes a ona definitivně pochopila, že vedení firmy nerozumí módě. Hosté se začali sjíždět už po obědě. Tentokrát nikdo nepostrádal nocleh. Tohle klaplo. Oddychli jsme si. Usměvavá Nigerijka Ama, která přiletěla z Londýna, kde řeší anglické veřejné zakázky, měla problém na mošnovském letišti. Nakonec personál zjistil, že nejspíš nemá ebolu a pustil ji do naší péče. Cestovní příběhy dalších hostů byly oproti tomu nudné. O půl deváté odvezly dva tramvajové vozy naše hosty a vybrané zástupce NARu na prohlídku vítkovické Dolní oblasti. Tři skupiny, z toho jedna po anglicku. Cítím, že jsme mohli dámy upozornit, že vysoké podpatky nebudou ideální. Příště. Dolní oblast byla strašidelná, světla málo, spíš tma. Nikomu se díky bohu nic nestalo. Máme důvod tam zajít za rok znovu a rozsvítit, co se dá. FOTO, FOTO, FOTO, FOTO, FOTO a FOTO. Ve středeční otvírací řeči pozdravil šéf mimo jiné i zástupce několika čistě konkurenčních nebo partnersky konkurenčních firem, a popřál, aby se i jim konference líbila. A pak to konečně vypuklo. Včetně NARovských nás bylo těsně pod čtyři sta z dvanácti zemí. Někdo tři čtvrtě hodiny parkoval a museli jsme přeházet pořadí autorských programů, ale to byl malý problém. Všechno jelo, v sále PRAHA se i stálo u stěn, ale skvělá atmosféra. Ve vedlejších sálech to bylo stejné. V NARu měl šéf „těžké váhy“ a hlásil to samé. Ve druhé půlce večerního Evropského ePRO Meetingu se šéf chytal za hlavu, že kam se vytratila schopnost účastníků udržet deset hodin pozornost a otevřené oči. Za jeho mladých časů to prý bylo jiné. Večer jsme byli poprvé ve francouzské restauraci na Stodolní. Holé stěny způsobily, že tam byl hluk jak v průmyslové hale, kde se hodně a hodně pracuje. Hrál tam pán na piano a hrál hodně silně, aby ho slyšel. A když přidal on, přidali jsme i my. Jirka v Bernies stavěl s partnery developerskou road mapu a pak šli za ostatními. Čtvrtek. Jirka Špalek přišel do hotelu na sedm a hned dostal vynadáno, že je ranní ptáče, a proč ještě nespí. Zdravotníci se projevili jako nezlomní. Kvůli Katce Koláčkové jsme museli posunout začátek semináře pro nemocnice, protože všichni účastníci chtěli na její přednášku. O pár hodin později jsme pro změnu neuměli ukončit jejich workshop, protože ještě neprobrali všechna témata. Všichni, co se ten den pusinkovali se ZuzKou, byli obsypaní drobnými zlatými třpytkami z ozdoby, kterou nosila ve vlasech. Šéf mínil, že se jí kadeřnice nejspíš mstí. Barče, Jedlošově sestře, se nelíbilo, že ne všichni účastníci se druhý den podepsali na prezenčku. Proto zastavila kolemjdoucího pána v obleku, aby se nám upsal. Ten jí podal ruku a představil se jako ředitel hotelu. Večer bylo FSA, slavnostní předávání cen Fair Sourcing Awards´. Poprvé po čase bylo hodně neformální a my jsme se rozdělili na ty, kterým to sedlo a na ty, kterým ne. Uvidíme. Start vyhráli OKK Koksovny, první cenu v Trendu získala Dalkia ČR a nejvyššího MASTRa dostal Holger Plein z RWE Service. Zvláštní cenu pořadatelů konference dostal Marco Tardioli. Pátek. Po těch dvou (třech) super silných dnech nám došlo, že musíme příště pátek hodně překopat, a tak jsme na poslední chvíli trochu upravovali. Na druhé straně děvčata od konkurence říkala, že pátek se jim líbí nejvíc. Tak nevím. S pozváním na další ročník konference jsme se rozloučili a v potlesku bylo slyšet úlevné Zuzčino „Jupíí, konec.“ Že bylo krásné počasí součástí účastnického poplatku, potvrdil déšť, který začal přesně ve dvanáct třicet, tedy v čase ohlášeného konce eBF. jam
Back to Top
