Začínám být přesvědčena o tom, že na Vánocích je nejtěžší ustát všechny večírky, které člověk absolvuje. U nás v NARu jsme to rozjeli hned v pondělí a den zakončili vánočním mejdanem. Je to bezva nápad slavit hned první pracovní den. V úterý jsme pak sledovali, jak se začínají množit dovolenkové lístky. Takže to stálo za to. Výhodou mezinárodní firmy je, že máte možnost zkusit pochutiny z několika zemí. Proto byla vyhlášena multikulturní gastronomická soutěž. Třeba na Ukrajině mají tradiční řepový salát, který se dá krájet nožem jako dort. Vzhledem k tomu, že vloni vyhrál mrkvový koláč, řepový salát byl letos žhavým kandidátem na vítěze. Nakonec to vyhrál čokoládový Brownies s burákovým máslem. Vypadá to, že i kdyby Galuszkovi soutěžili jen se suchým rohlíkem, nekompromisně si obhájí prvenství. V úterý si všichni pluli na zážitcích z předchozího dne a ve středu přišel další důvod k oslavě. Naše Lenička si na svoje narozeniny nadělila dva nejpěknější dárečky. První dáreček je trochu menší, ten druhý více uřvaný. Lenka hlásí, že od středy už spala celé dvě hodiny, takže je všechno v nejlepším pořádku. Rodinka šťastná a my taky. Ve čtvrtek jsme měli pana ředitele v nemocnici. Šel na operaci s nohou. Protože jako správný ředitel rozumí úplně všemu, přirozeně radil doktorům, jak zákrok nejlépe provést. Byl to dobrý plán, šéf se tak stal hodně oblíbeným, domů ho pustili hned další den po operaci a asi to i oslavili :-). V pátek proběhl NARovský squashový turnaj. Vypadá to, že si v NARu zakládáme jen na tradičních vítězích, turnaj tedy už po páté vyhrál Lukáš Vyskočil. Před turnajem navrhoval, aby hlavní cena byla putovní pohár, který se bude každý rok předávat. V praxi to znamená, že by odputoval k Vyskočilům na poličku a hezky by se tam usadil asi už navždy. FOTO a FOTO. Hanička na turnaji nebyla, ale připojila se k nám později na večeři a slíbila, že nás rozveze. Tady začíná další dramatický příběh tohoto týdne, protože cestou v autě, jsme na přechodu pouštěli ukázněného chodce, který dostal skvělý nápad a rozhodnul se nám hodit dlažební kostku na přední sklo. Pak utekl. Objeli jsme blok a viděli ho, jak si to mašíruje po náměstí. Tady někde začala detektivní akce. Hanička s Jiříkem se snažili zahrát kolemjdoucí chodce a dát se s podezřelým do nezávazného hovoru, utáhli ho na vařené nudli a zjistili jméno, telefonní číslo, datum narození a ještě pořídili jeho fotky. Potom, co o sobě řekl vše, se rozhodnul utéct. Já jsem mezitím utíkala na policii. Výsledek byl, že jsme s několika policisty pročesávali kluby na Stodolní a potom jsme do rána seděli na policejní služebně v Masné ulici. Nikdy bych nevěřila, jaká může být sranda strávit páteční večer na policajtech. Tenhle zážitek rozhodně stojí za to. Zbývá už jen pár dnů a začne klid a pohoda. Tak šťastné a veselé :-) ZuzKa
Back to Top
