Prázdninový tobogán
Konečně začínají prázdniny. Usuzuju tak hlavně proto, že už lidi přestali chodit po ránu ve svetru. Deštníky, které jsou letos povinnou výbavou každé kabelky, už nikdo neřeší. Začínají dovolenky, takže se pokusím jen o krátké shrnutí atmosféry v NARu a ohlédnutí za momenty, které mě pobavily. I v tak docela malém kolektivu pokračujeme v trendu svateb a přibývajících dětí. Pro všechny, kteří to sledujete z povzdálí, to musí vypadat, že už se každý zaměstnanec musel oženit či vdát minimálně 3x, ale není to tak, aspoň zatím ne. V důsledku porodů nás neustále ubývá a taky přibývá. Vytvořili jsme nový tým eBF. Začátky byly krušné. První adeptku jsme s láskou uvítali do rodiny a neprozíravě hned první den odkryli, kolik práce ji čeká. Hned druhý den se omluvila pro neodkladné povinnosti do školy, což je v prázdninovém čase pochopitelné. Ale už máme Martina a Honzu, jejich láska přežila i první týden, takže to vypadá, že nám to konečně vyšlo. Pro prázdniny jsou také typické zranění v důsledku sportovních aktivit. V NARu máme všechno trochu jinak, takže pan ředitel si naseknul prst na ruce, ve které držel sekerku. Andrea má ruku v dláze z výtahu, do kterého nikdy nenastoupila a já jsem si vyvrtla kotník na poradě. Když už jsem vzpomněla pana ředitele, musím zmínit jeho večerní posezení u táboráku, které zorganizoval pro svého kamaráda, který přiletěl na návštěvu z Ameriky. Poprosil kolegyni, aby mu zašla koupit špekáčky a přemýšlel, kolik jich bude stačit pro 6 lidí. Rozhodnul se pro tři, ale Kamila to naštěstí usmlouvala aspoň na šest, takže nezůstali všichni úplně o hladu. Pobavilo mě taky narozeninové menu Jedloše, který nás pohostil něčím, co vypadalo jako piškoty pěstované ve skleníku chemickým postřikem a aby nás před degustací ještě více nalákal, napsal, že obsah alergenů v mrkvi a kokosu není uvedený. Výborný je taky příběh Adélky, která studuje polonistiku a absolvovala minulý týden poslední zkoušku semestru. Tomu říkám smíšené pocity, když vám docentka sdělí, že zkoušku jste úspěšně absolvovala, ale vaši budoucnost vidí černě, protože polsky neumíte, nevidí ve vás potenciál dostudovat a už vůbec ne najít se svými znalostmi uplatnění v praxi. Poslední příběh mám vlastní, když jsem jela na víkend s rodiči na dovolenou. Nasedla jsem do auta a tatínek se pochlubil, že má otevřený účet v nové aplikaci na přehrávání muziky a já jsem byla pyšná, že mám tak nadčasového tátu. Pak jsem si všimla, že drží v ruce kablík a před námi je několik hodin cesty do Maďarska, ale bylo to fajn :-) Usmívejte se, užívejte si sluníčko a prázdninovou pohodu. ZuzKa