Tobogan / blog

Vítám vás u prvního únorového pražského tobogánu. Je velice obtížné napsat dostatečně dlouhý TOBO vzhledem k faktu, že český tým má kancelář v Praze a tudíž je mimo centrum (skoro) veškerých událostí a novinek. V úterý byla Sofie v Bolaticích, kde doškolila u jednoho z klientů PROEBIZ. Dle naší moravské trenérky byli účastníci školení sečtělí a všem šlo nastavování bez problémů. Na účtárně ve středu proběhla akce archivace. Starší šanony jsme naskládali do archivačních krabic a přesunuli do sklepa, aby se uvolnilo místo ve skříních pro letošní dokumenty. Jirka Š. už tradičně vyrazil s Martinem M. směr Bratislava, kde na druhý den společně školili nového velkého klienta. Už se moc těší na spolupráci a tímto jim přeji oboustrannou spokojenost. Po školení se Jirka s Martinem rozdělili a každý už pokračoval svou cestou. Ve středu se ještě Jirkovi podařilo klientům rozdat poslední vánoční dárky a poté se vrátit domů. Hned ve čtvrtek už měl maraton po doktorech, v poledne vyzvedl děti, sbalil věci, a všichni Špalkovi vyrazili na chatu do Tater. Všude plno sněhu, tudíž všichni nazuli běžky. V sobotu už v Tatrách pršelo, a tak skončili v dětském koutku. Děti si patřičně zařádili na Xboxu – FOTO. Matěj D. byl tak hodný a poslal mi fotku (asi svého) pracovního stolu. – FOTO. Náš daňový poradce v pátek brzo ráno pobíhal po náměstí a okolí a hledal, kde by sehnal bílou košili. Po deváté hodině jsme ho vyslali do Lasa, byl úspěšný, koupil i kravatu, takže večer si mohl jít zatančit na ples. V Ostravě taky sněžilo! Než koncem týdne všechen sníh roztál, stihla Danka G. s dcerou nakrmit prochladlé kačenky i postavit sněhuláka. A jaxe má v Praze český tým? Převládá u nás pohoda a přátelské pracovní vztahy utužujeme při našich společných obědech ve „Vietnamese home cooking“ nebo v restauraci „Sherwood“. Nejraději si dáváme Pho Bo – FOTO. V sobotu jsem s přáteli vyrazil na Anděl „na jedno“. Když jsem se chtěl následující den projet na koloběžce, počasí mi to nedovolilo. Ano, i v Praze sněží a troufám si tvrdit, že to bude u Muzea „více než čtyři“. Jako důkaz můžete na jedné z fotek spatřit zasněženou O2 arénu – FOTO a FOTO. Všem přeji krásný únor a úspěšný start do nového týdne. David

Prvý deň v týždni sa niesol ako stále - v znamení porád a navyše veľkej zimy a splnu. Pondelkový spln bol „že vraj“ špeciálny, zatmenie mesiaca vytvorilo červenkastý odtieň nočného neba - tento jav je známy ako Krvavý mesiac. Evka doma maródila, po tom ako musela v sobotu do nemocnice, chytili ju ľadvinové kamene, ale našťastie už sa má lepšie a pán doktor jej nariadil povinne piť na zdravie Plzničku, tak to dodržiava aj keď tvrdí, že jej viac chutí Radegast. Andrej bol stále nachladený a Bára prišla do práce so skrátenými vlasami, ktoré jej mimochodom veľmi pristanú. Jirka Š. sa po pondelkových poradách vydal na Slovensko, kde ho v utorok čakalo školenie nového klienta. On sám sa v polovičke školenia vytratil a pokračoval ďalej za klientmi, Martin dokončil školenie sám, večer sa presunuli do Žiliny. Vo firme nám vypadol jeden server, ale naši ajťáci to dali rýchlo do poriadku. Radek bol s dcérou na čínskom národnom cirkuse, ale bol trošku sklamaný, podľa neho tam bolo málo akrobacie. FOTO a FOTO. V stredu bol pán riaditeľ so ZuzKou v Prahe, vrátili sa spokojní so slovami, že boli úspešní. Sofia školila v neďalekom Olomouci, Piotr zase prezentoval v Poľsku. ZuzKa a Jirka C. majú detox, štvrtok ráno sa zdravotne nabudili týmto špeciálnym drinkom - FOTO, ZuzKa má energie za troch a odkedy je na detoxe tak sa jej konečne vrátil aj zdravý dlhý spánok. Jirka Š. bol spolu s Jurajom a Tomášom na „jednom“ v Docku, kde bolo dosť rušno, lebo tam prebiehala výstava maliara, ktorý maľuje mopslíky. Piatok ráno si moravský tím ako každý piatok spríjemnil poradu raňajkami, tentokrát ich pripravovoval Lukáš K. a museli byť veľmi chutné, lebo po nich neostala ani malá koštovka. Slovenskí tím si ukazoval zmeny v JOSEPHINE, ktoré budú sprevádzkované v nasledujúcich dňoch. Pán riaditeľ zažil cez víkend zvláštne milú situáciu, bol na akcii Trampský guláš, kde ho priviedla chuť stretnúť priateľov, ale tiež aj zvedavosť, pretože tam vystupovalo snáď desať kapiel. Hralo sa bez mikrofónu a museli ste mať schopnosť utíšiť svojím výkonom tých, ktorí boli radi, že sa vidia. V jednej chvíli sa postavila pred ľudí špagetka, čo vyzerala na trinásť (ale ako sa pán riaditeľ neskôr dozvedel, mala osemnásť) s dvoma kamarátmi, čo tiež nevyzerali, žeby mali veľa rokov. Zahrali a zaspievali niekoľko pesničiek, ktoré na prvú dobrú v spevníku pravoverného o generáciu staršieho trampa nenájdete. Boli to známe pesničky Let it be a Hallelujah od Cohena. Oboje v angličtine. Pán riaditeľ si až „poposedl“, u Let it Be to bolo nesmelé, ale u Cohena sa sál k útlemu spevu špagetky pridal nahlas. Svety sa menia. Bol to pekný zážitok. Lukáša V. synček Kubík bol prvykrát na lyžiach FOTO a mimoriadne mu to na nich seklo. Radek bol opäť raz na kultúre, v Tešínskom divadle na hre „Gazdina roba“ FOTO. A aby toho nebolo málo pán riaditeľ sa dopracoval ku „skoro“ konečnej podobe akrylovej stodoly, ktorú v lete stretáva na juhu Čiech. Je to síce tréningové plátno, na ktorom si stále skúša kam ho pustí jeho hlava a ruky. A pretože je štedrej povahy ponúka ho, či ho niekto nechce ako darček - FOTO. Ja som cez víkend pripravovala dcérke šaty a doplnky na jej prvý maškarný bál - zadanie znelo: „kostými ľudí a zvierat z iných kontinentov“, tak som sa na chvíľu aspoň telepaticky dostala do tepla, konkrétne na Havaj, a vymyslela, že z nej bude havajčanka ako vyšitá, farebné náhrdelníky už doma máme, spolu sme vyrábali farebnú trhanú sukničku, ešte dokončíme kvety do vlasov a ALOHA. Vedeli ste, že na Havaji sa tento výraz používa aj ako pozdrav Ahoj a zároveň aj pri lúčení ako Dovidenia? Okrem pozdravu ešte vyjadruje súcit, zľutovanie a lásku a tú nám prajem všetkým úplne najviac. Pekný týždeň. A.

Zdravím všechny čtenáře našeho mnohdy již bulvárního plátku. Minulý týden se z nějakého prapodivného důvodu (zřejmě špatná konstelace hvězd) vezl ve znamení pádů ze schodů. Než postupně přejdu k těm veselejším zprávám, začnu úrazem se šťastným koncem pro oba zúčastněné. Nevím, zda to bylo nemotorností, nedostatkem sil z drženého půstu či pouhopouhou náhodou, avšak náš moravský kolega Lukáš V. se ze začátku týdne vrhl kaskadérskými kotrmelci ze schodů. Nevím ani, kolik pater se dolů kutálel. Co však vím s naprostou jistotou je jeho sebeobětavost, se kterou bez ohledu na své zdraví dokázal po celou dobu pádu držet šéfův tablet, jenž mu byl svěřen na pročištění nad hlavou. Tablet vyvázl bez jediného škrábance. Lukáš tvrdil, že prý taky, i když mi zde přišlo divné následné tvrzení, že pak do práce došel radši pěšky, jelikož se bál, že přejede jednoho z těch růžových jednorožců, co začali všude pobíhat. Vzhledem k nemalému množství sněhu na horách se pak spousta lidí vydala na všelijaké výlety. Lukáš Z. se vydal se svou přítelkyní z Veřovic na Velký Javorník a hned po začátku asi 13ti kilometrové cesty si výšlap a hlavně počasí nemohli vynachválit. Poprvé jim při výletu do hor svítilo slunce a nebyl skoro ani mráček - FOTO, FOTO a FOTO. Klouzalo to však hodně a tak při sestoupení z rozhledny přišlo na další pád ze schodů, tentokrát doprovázený lehce naraženou kostrčí. Náš další Lukáš, tentokráte s přídomkem K., vzal svého syna Matúša poprvé na lyže na Opálenou - FOTO. Lyže příliš nezaujaly, o to víc se však líbila pozdější koulovačka a blbnutí ve sněhu. Abych obměnil jméno za jiné než Lukáš, tak Hanys Š. se pro změnu rozhodl pro běžky a vyjel si po hřebenech Těšínských Beskyd. Z Komorní Lhotky na Prašivou, pak přes Kotař a Ropičku až na Javorový a zpět - FOTO, FOTO a FOTO. Za mě palec nahoru, já bych nedal ani tu první etapu cesty. Zuzka s Ráďou jako správní sportovci vyrazili taktéž na túru a to konkrétně na Ostrý - FOTO. Zde ovšem nemám žádné další informace ať už o pádech ze schodů či samotném výšlapu. V neposlední řadě vzal ke konci týdne Radek svého staršího potomka na den otevřených dveří na střední zemědělskou školu v Hranicích. Maty se celou dobu tvářil, že se ho to vlastně snad ani netýká. Nicméně v dubnu bude mít přijímačky, jenž se budou mimo jiné skládat i z testů fyzické zdatnosti. Celé tyto testy jsou samozřejmě bodově hodnoceny z jednotlivých disciplín běh, skok do dálky, sedy/lehy a shyby. U každé z nich je pak nastaven minimální počet či čas, za který je možno nějaké body získat. Z mě dostupných informací prý ovšem aktuálně Matyáš zvládne dosáhnout maximálního počtu nula bodů za všechny disciplíny. Vzhledem k tomu, že má tři měsíce na přípravu, přeji mu hodně štěstí a dostatek sil na trénink, Radkovi železné nervy a vám ostatním příjemný start do nového týdne. JC

Vítám všechny pravidelné čtenáře, oběma dvěma patří velké díky :-). V pondělí jsme si všichni připili na další společný rok. Máme se rádi a je nás moc, takže se nevejdeme na fotku, skleničky však ano – FOTO. Po přípitku jsme měli možnost zakousnout bábovku a buchtu od Jirky Š. Byla teda moc dobrá. A ještě, že se rychle snědla, protože mohla být s jehličím. A to proto, že marketing se vydal na boj s naším malým Vánočním stromečkem. Cíl zněl jasně, odstrojit, odvětvit a nezanechat stopy. No můžete se přesvědčit, že až na ty stopy, se jím to povedlo náramně – FOTO a FOTO. Já měl start týdne jako z etické příručky. V tramvaji si mne nevšiml pan revizor, zkušeně jsem vytáhl odis kartičku a podal mu ji aktivně sám. O to větší překvapení bylo, když mi pán mile řekl, že nemám platný doklad. Odměna za mé dobrovolné předložení byla, že mne pán nechal vystoupit se slovy: "Běžte si ji prodloužit dnes." Honza Jedlička se stal terčem silvestrovského vtípku kolegů, jenž byli přes Vánoce přítomni v kanceláři. S nefunkční myškou si nevěděl rady, zkusil vše. Až kolegové na IT mu ukázali, že s přelepeným senzorem na spodní straně to prostě nepůjde. Sněží, jé, paráda, bylo 9 hodin. Jirka Š, který ráno už byl v Bratislavě tak nadšený nebyl, přesvědčte se zde - FOTO. Navíc měl 4 schůzky, po každé z nich musel čistit auto, na kterém bylo 10 cm sněhu. U nás v kanceláři se ztrácí malé kalendáře, jeden se ztratil Janě V a teď i Zuze, je to záhada. Jelikož se jedná o loupežné přepadení, nemám k tomu ani vtipný komentář. :-)  Stále sněží, stále je to super, ale už o něco méně. Martin M. a Jirka Š. se potkali a vyrazili školit klienta. Jirka mu do školení lehce vstupoval a případně doplňoval. Přítomní měli těžko poznat, kdo je vlastně ten školitel. :-) Dívali jsme se na PFko od pana Jiřího Šimona, které Zuzka dostala do mailu. Je skvělé a je o tom, že má pan Šimon hodně dětí a všichni hrají společně v kapele. Myslím, že máme všichni v těch PFkách rezervy, tohle bylo super. Stále sněží, už to není super, Zuzka lehce nervózní a začíná zvažovat změnu dopravního prostředku na schůzky. Původně se mělo jet autem, pak vlakem, ale po 12 hodině už jednoznačně vede sněžný skútr. Středeční ráno bylo ve znamení lehké nervozity. Abychom s Kubíkem stihli autobus do školky, musel jsem ho vzít a běžet celou cestu. Já potil krev, Kuba se smál a dodal, že to musíme dělat častěji. Jirka Š byl s Evou v divadle na Evu Holubovou, hra, ve které hraje sama, a hraje tam vlastně sama sebe. Tak či tak, prý to bylo super. Honza C. byl pro Zuzku a pana ředitele takovým rytířem na bílém rapidu. Jel večer totiž pro ně do Přerova, když nestihli vlak. Jana, Jirka Š. a Danka byli pozváni na čtvrteční sváteční ředitelský oběd. Protáhl se, zcela neočekávaně i do odpolední svačinky u kávy, ale bylo to velice fajn. Proběhlo stěhování. To se tak u nás čas od času stane. Panu řediteli bylo smutno, tak si vzal Zuzku zpátky k sobě. Zde vidíte její uklizený stůl, který jsem fotil před stěhováním - FOTO :-D. Bára si lehce postěžovala, že si na místě za Zuzou připadá lehce jako na hanbě. Důkaz zde - FOTO. A tak jsem jí ukázal, že alespoň máme na sebe pěkný výhled, že od Jany z marketingu vidím jen tohle - FOTO. Danka G. byla na třídních schůzkách. Mají tam docela fajn partu a shodli se, že mají nadané děti. Místo kružítkem točí papírem. No já ho na střední dával do zásuvky, takže zlaté točení s papírem. :-D Anička spinkající, no a pak se na ty děti zkuste zlobit no - FOTO. V pátek mezi nás zavítala návštěva Standa Hauser. Povídání o práci v dolech jsem si musel poslechnout i já sám. No věděli jste, že na Kladensku se v dolech normálně kouří? Po práci vyrazili skupinka NARovských na oslavu Jirkových narozenin. Podívejte se na fotky z akce. Bylo to prostě moc fajn. FOTO, FOTO, FOTO a FOTO. V neděli se uskutečnil společný oběd. Na účastníky se podívejte zde - FOTO. A kdo nerozeznal ty dobroty, tak se jednalo o halušky a strapáčky. 100K

Docela jsme se na svátky se ženou těšili. Už dlouho jsme měli naplánováno, že se hned po Ježíškově noci zavřeme do ateliéru a budeme celé dny uprostřed barev a keramické hlíny. Stromek, dárky (balit!), kapr, salát, Ježíšek a pak hned ateliér. Máme doma kotě, a to znamená trochu problém s vánočním stromkem. Kočičí slečna má jméno Terka a pokřikujeme na ni „Pinďo!“. Kvůli ní je blbost jít do velkého stromku, byl by pořád povalený, tak jsme si pořídili malou jedličku ve velkém těžkém květináči. Výšku jsme řešili konferenčním stolkem. Dostačující a k tomu skoro nevyvratitelné. Když pak naši mladí stromek zdobili, tak jsem slyšel vyjeknutí. Téměř ve špici jedličky na ně vykoukla hlava kotěte. Vyšplhala po těch tenkých a hustých větvích a dožadovala se zdobení. Na fotce hledej hlavu vpravo dole. FOTO. Ježíšek byl milý. Určitě nějaké dárky nevyjdou, ale já na to všechny prodavače upozorňoval, že po svátcích se asi manželka třeba zastaví a bude měnit. A že je sympatická. Ryba taky vyšla a salát taky. Dělal se dokonce ve dřezu, kolik ho bylo, ale nepoznamenalo ho to. A Ježíšek stejně dobře. I ponožky byly. Dál, jako u většiny smrtelníků, návštěvy rodin, dětí, příbuzných a na to setkání s přáteli. Hned dvacátého sedmého jsme u nás v hospodě pro ně zorganizovali Zpívání. Bál jsem se kolik nás bude. Konalo se to už po desáté, ale tentokrát vážně nikdo nepotvrdil. Trochu strachu. Nakonec nás byl úplně plný hospodský sál a zpívali jsme jak na lesy - FOTO a FOTO. Další den byl u nás vnuk Danny a skládali jsme policejní stanici z lega. Jana byla nejlepší stavěč. Večer pak spal kluk mezi námi v posteli. Už jsem s utiskováním smířený, ale proč mě v noci otloukal, to nevím. Do ateliéru jsme se dostali poprvé až den před Silvestrem. Ale bez stížností, ty sváteční a posváteční dny byly pěkné. Ježíšek to má prostě za ty roky zmáklé. Pohoda. A má asi radši delší mejdany. (FOTO – jako doklad, že jsem maloval). mk

Silvestr jsme slavili s přáteli z hodně pradávna. Provykládali jsme se a prozpívali až k půlnoci. Tam jsme si řekli, že se máme pořád rádi a že si vzájemně přejeme pěkný rok. A TO PŘEJI VŠEM SVÝM KOLEGŮM A LIDEM KOLEM NÁS. PĚKNÝ ROK!!!