Tobogan / blog

Před týdnem jsem poprvé eBF označil za největší teambuildingovou akci NARu, respektive celého proebizovského mikrosvěta. Myslel jsem to trochu s nadsázkou, ale následující dny v celku jednoduše z nadsázky udělaly realitu. A všichni, kteří jsme měli možnost být u toho, jsme byli potěšeni, že jsme součást fungujícího týmu. Že můžeme s těmi kolem vyměnit a sdílet 1) znalosti, 2) dovedností, 3) těšení se na sebe a 4) radost ze setkání. V okamžiku, kdy jsme byli SPOLU na výstavě, která v úterý v předvečer celé akce třinácté eBF pootevřela, tak jsem ucítil, že je to pravda, že jsem si nevymýšlel. Bylo nepopiratelně cítit, že jsme se na sebe obě strany těšily a měli jsme radost, že to vyšlo, že se znovu potkáváme. A pro dokreslení přikládám citaci z mailu, ve které to zhodnotil jeden z nováčků eBF v mailu jednomu z matadorů (zveřejňuji to s chutí i když vím, že to zase vypadá jen jako dobrý marketing): „Na této konferenci jsem byl na Tvé doporučení poprvé. Sám bych se na ni asi nevydal (vzdálenost, cena, lehká skepse z ostatních konferencí atd.). Konference eBF ale předčila veškeré moje očekávání. „Marketingové“ informace na webu konference hovořící o úžasné atmosféře, těšení se na sebe a mimořádně kladném hodnocení jsou v tomto případě prostým popsáním faktu a 100 % sedí a platí. Opravdu zajímaví lidé, zajímavé přednášky a možnost diskuse ve dne i v noci spolu s naprosto domáckou a pohodovou atmosférou, to vše mne doslova nadchlo. Jsem opravdu rád, že jsem měl možnost tuto konferenci navštívit.“

Ještě pochvaly. ZuzKa a její produkční tým (Martin Š, Kamila, Malcolm) a Hanka se svým designovým týmem (Honza Š, Anežka) šlapaly úžasně a skvěle. My ostatní jsme se na finálové dny rádi přidali. Těch pochval by se mělo rozdat víc, ale to by se tentokrát TOBOGAN blbě četl. Vyřeším to jen poděkováním všem ostatním, tím myslím těch 444 účastníků a dalších několik desítek domácích. My všichni jsme byli taky HODNĚ dobří. A teď se budeme těšit na čtrnáctý ročník. Fotogalerie eBF 2017 >> Jo a ZuzKa je fajná. mk

Stupňující se napětí, zvyšující se hluk, všeobecná panika a stále rychleji se pohybující Zuzka. To vše značí nekompromisně se blížící konferenci eBF. Ve firmě asi není nikdo, koho by se konference nedotýkala. Jenom pár našich „ajťáků“ na sobě nedává znát žádné známky stresu. Je možné, že o této události ještě neví. Ten zbytek už na stres prostě nemá čas. A pokud by u někoho hrozilo zhroucení, prý si to má předem napsat do kalendáře. V duchu příprav se táhl celý týden. Hotely, jenž má na starosti Martin Š. jsou objednané i přes to, že kvůli jejich bookování byl málem prvním zapsaným v kalendáři. Brožury už jsou vytisknuté a všech 500 tašek by mělo být připraveno, což byl úkol pro větší množství lidí na celé odpoledne. I přes dokonalou přípravu až překvapivě často slýchávám, že něco chybí. Většinou jde ovšem pouze o planý poplach. Nicméně už počítáme první ztráty. Lukáši Z. se ozvalo staré zranění z Vietnamu. Nebo to snad byl středeční badminton? Už vážně nevím. Výsledkem ovšem byla bloklá záda, zvrtnutý kotník a cesta na parkoviště protáhlá ze 2 minut na 15. Já tomu rčení - sportem ku zdraví - nikdy moc nevěřil. Z nějakého podivného důvodu pak na Lukáše přibyl počet požadavků z druhé strany kanceláře. Ne, že bychom byli škodolibí, jenom máme rádi legraci. Ale jsou zde i dobré zprávy. Honzovi Š. policie velkolepě oznámila, že našla jeho odcizený mobil a ať se dostaví na stanici. Hanys si ovšem nic takového nevybavoval. Pak pochopil. Jednalo se o telefon, jenž mu ukradli před více než deseti lety – FOTO. Pozdě, ale přece. Poslední dobou také vzrostla návštěvnost malých odborníků. Jirka je ovšem v zápřahu a tak se o Špalkovic potomky postarala Sofie - FOTO. Když došlo na jízdní kola a na otázku, zda li umí jezdit dobře, odpověď byla rychlá a jasná. „Všechno co umím, umím skvěle“. Se svými ratolestmi to nemá jednoduché ani Lukáš K. Asi nejtěžším úkolem je v jeho případě ostříhat svého syna. Po dvou nevydařených pokusech už si myslel, že ho ostříhá ve spánku. Prý každou noc jednu půlku hlavy. Nakonec však všechno dobře dopadlo a ve čtvrtek se podařilo onen nezbedný účes zúhlednit. Avšak jelikož podmínka byla jasná, „taťka musí sedět se mnou“, měl Lukáš víc vlasů na oblečení než na hlavě. O víkendu si tentokráte s Malcolmem prohodila místo Kamča a vyběhla si v britských barvách pro medaili na Hornickou desítku - FOTO. Všichni držte palce, ať to tento týden dopadne dobře a bez komplikací a doufám, že si eBF dostatečně užijete. JC

V pondělí ráno ještě za šera Jirka Cudlín zrušil na squashi raketu FOTO, jedna sportovkyně z Přívozu zaspala (nebudeme uvádět jméno, aby bylo tajemství), Jana se potila při tréninku Čchi Kungu, Daniela pilovala plán prázdnin a já lítal po doktorech (stáří je neradostné). Hned pak začaly tradiční pondělní porady, takže pohoda, tohle máme nazkoušené, tak nějak je potřebujeme rychle proběhnout a dobře si je užít. ZuzKa propočítala přihlášené lidi na eBF a viděla to tak, že letos se nikdo nikam nevejde. A bastafidli. Taky pořád opakuje Malcolma, že je to všechno s eBF letos moc v klidu, že to nebude jen tak, že jsme na něco určitě zapomněli. Hanka nám pustila první verzi nové znělky a pak si patnáct minut intenzivně psala hrdinně naše připomínky. Taky naznačila, že festivalový HANDBOOK je vlastně připraven a výstava stejně tak. Aby si moc nevyskakovala, tak jsem odtajnil informaci, že bych ještě rád dodělal dva tiskové materiály. Kamila potvrdila, že má jednu přihlášku na soutěž FSA až z Mexika, což nám vyrazilo dech do té míry, že jsme se nikdo pořádně nezeptali, jestli i přiletí. Jejímu vytušenému napůl ano jsme tak nějak nevěřili. S Honzou Šlachtou jsme se dohodli, že když už má skoro hotové překlady festivalových věcí, tak se pustíme do dodělání nového webu. Měli bychom to stihnout do eBF. Myslím, že byl rád, že jsem na něj nezapomněl. Do toho z terénu přicházely znervózňující zprávy. Jedla byl ve čtvrtek na akci s názvem Padesát odstínů VO. Kladli jsme mu opatrně otázky, jestli to bylo vážně o Verejnom Obstaravaniu. Andrea prázdninovala s kluky na Šumavě. Vyšplhali pod rozhlednu Bolfánek, aby se tady z plakátu dozvěděli, že klíče a vstupenky jsou k dostání dole pod kopcem FOTO. Náraz reality přežili, kluci sešli z kopce a výšlap si zopakovali. Já bych to nejspíš pro Andy udělal taky. Jirka Š byl tradičně s rodinou na chatě v Tatrách. Procházky kolem Štrbského plesa (viz úvodní foto) a první setkání s automatem na mapy FOTO. Druhý Jirka trénoval polštinu při lyžování v Alpách FOTO, taky dobré. Víkend byl o sportu. Honza Jedla odsoudil tři fotbalové zápasy (černá mu sluší a s píšťalkou je dobrý), Malcolm běžel a dal každému najevo, že je anglický lev nebo nula nula sedmička FOTO a my Kaplani, jsme zdolávali nové kilometry v podzemí vinařských sklepů ve Velkých Pavlovicích. Tak takhle jsem ten týden viděl já. Váš „m“.

ANO, je to pravda. Volby skončily a i přes to, co si mnoho lidí myslelo, svět zatím stále existuje a žádná Apokalypsa se nekonala. Až tedy na můj oblíbený, stejnojmenný film, jenž jsem již poněkolikáté stihl shlédnout i přes to, že má víc než 3 hodiny. Po Velkém pondělí nás tentokráte nečekala žádná sportovní aktivita ani film a všichni se v poklidu rozešli do svých domovů. Tedy všichni až na našeho fotbalového fanouška Radka, který se vydal do Heligonky na představení Sudí, pohled na svět fotbalových rozhodčích. No, snad nedostal žádnou kartu za nesportovní chování. Celé úterý se pak Jirka Š. těšil na s kamarády domluvený squash. Těšil se tak moc, až zapomněl objednat kurty a tak se místo toho vydal s dětma do zverimexu. Netrvalo dlouho a Špalkovic ratolesti měli jasno. Na vánoce chtějí akvárium. Jirka nicméně nebyl jediný, komu v úterý jeho pečlivé plány nevyšly. Radek s kamarádem si vyrazil do třineckého kina na slovenský dokument o korejském aktivistovi v anglickém jazyce s českými titulky. Bohužel se však naskytly technické potíže a přes veškerou snahu se nepodařilo sladit titulky s obrazem. Prý se ozývali nějaké anonymní protesty, ale z toho co vím, tak byli v celém kině pouze oni dva. Zas tak anonymní asi nebyli. Po třetím opětovném spuštění filmu, kdy veškeré úsilí ze strany promítajících přišlo vniveč, oba se smutným výrazem v obličeji biograf opouštěli. Úterý bylo poměrně plodné i pro pana ředitele s Jedlošem a Zuzkou ve Štramberském hotelu Gong. Zatímco šéf přispíval svými zkušenostmi, Zuzce poněkud vyhládlo. Asi jen málokdo by si pomyslel, že je schopna toho pozřít tolik. A myslím, že překvapení byli i samotní pořadatelé. Naštěstí Zuza ví, kdy je třeba přestat. V tomto případě to byl moment, kdy už na stolech nic k snědku nezbylo. Je pravda, že mohla něco nechat i našemu panu řediteli. Ten musel mít pořádný hlad. Nevím však, proč se vydal pro několik Norimberských párečků až do Prahy na „Václavák“. Hlad zkrátka dokáže divy. Ale při té příležitosti pozjišťoval novinky ohledně NENu. Andy s Kamčou vyrazili do Varšavy na Nákupní konferenci – FOTO a FOTO. Prý jim tam zpíval i Fredie Mercury. No, nevím, co tam popíjeli. Jediná alternativa, která mě napadá je, že přiletěl zpátky. Janča s Lukášem se vydali na domluvenou schůzku s potencionálním klientem. Potencionální byl tedy do té doby, než jim v okolí jejich firmy v mezičase vysbírali všechny houby. A to i přes to, že Janča byla v lodičkách na jehlách a šatech. Naštěstí byl její sběračský pud, dokonalý čich a bezchybná orientace v zalesněném prostoru, který by záviděl i samotný Rambo, větší, než obava o obuv. Avšak stačilo otřít bláto, smést pavučiny a vytřást jehličí z vlasů a byli připraveni na kýženou schůzku. Mezi tím si Kamča užívala oslavy narozenin. Ne těch jejích. Ale její kamarádce nadělili nejlepší dárek, co může taková partička dam nabídnout. Pořádnou dámskou jízdu - FOTO. V neděli už pak odpočívala s dcerkou u dlabání dýní ve skoro strašidelném, halloweenském stylu - FOTO a FOTO. V pátek jsem také obdržel mail od „nějaké“ Hanky Hladišové. Se studem v obličeji jsem se musel Radka doptat, kdo že to je ta paní Hladišová, a proč mne oslovuje, jako bychom se znali. Prostě jsem si ještě pořád nezvykl na změnu příjmení naší Haničky. Promiň Hani. Pro teď se s Vámi loučím a opět přeji všem úspěšný nadcházející týden. JC

Auta jsou již přezutá, bundy vytáhnuty a léto je nenávratně pryč. Léto Babí nás tento rok minulo. Prý na něho kvůli volbám nezbyl rozpočet. Musím uznat, že je stále těžší po ránu vstávat, když je ještě tma. Někteří však i přes to dorazili v pondělí se spoustou energie. Jedním z nich byl Radek, nabitý zážitky z nedělního koncertu Jarka Nohavici. Tomáš T. s Andy strávili 2 dny ve Varšavě, běhali po ministerstvech kvůli eBF a prezentovali Josephinu kde se jen dalo. Po návratu Trenkiho čekalo doma příjemné překvapení v podobě otce usídleného v jeho obýváku, jenž měl pro změnu dvoudenní konferenci v Ostravě. Ve čtvrtek se pak společně vydali na rodné Slovensko. Dá se předpokládat, že většině lidí neunikl Ostravský Oktobeerfest FOTO a FOTO. Nám taky ne a tak se tam vydala velká část firmy i se svými rodinami a domácími mazlíčky. Mezi tím, co si ostatní užívali nespočet druhů piv, Danka a spol. vypila všechen jablečný mošt, který byl k sehnání. Ne každý byl ovšem Oktobeerfestem unešen. Kaplani raději zamířili za kulturou a známými do Prahy. Přes davy turistů na Karlově mostě FOTO se dostali do Sovových mlýnů, kde byli překvapeni botami s brilianty od Blahnika - FOTO. Tedy Janča byla překvapena botami, Milan pak nepochybně cenovkou. Již v sobotu z rána byl Radek připraven na poslední letošní tenisový zápas venku na antuce. Prý prohrál, ale po pátku mu to nemůže mít nikdo za zlé. Lukáš Z. s přítelkyní vyrazili za hranice na Slovenské Súľovské skály. Je tam krásně a podzim hraje všemi barvami FOTO a FOTO. V neděli si Radek užil luxusní novou cyklostezku na Třinecku - FOTO. Zřejmě je ale jen dočasná. Je až s podivem, kolik lidí vyrazilo v neděli na houby. Některým, jako mému bratrovi Jirkovi a jeho holkám, skákaly do košíku skoro samy, jen s malou pomocí začínající houbařky - FOTO. Danka, Jirka Š. a Honza Š. taky hlásí růst. Možná proto už na Lukáše Z. a jeho drahou polovičku zbyly na Visalajích jen muchomůrky - FOTO a FOTO. Anežka s Frantou a Jurajem měli teambuilding v podobě vaření halušek - FOTO a FOTO. Povedly se na výbornou a některým prý odlétávaly knoflíky. No, doufejme, že nebyl nikdo zraněn. V neposlední řadě bych pak rád vyzdvihnul našeho Ostravského Bolta Malcolma. Ten si v neděli na Pastýřovské desítce v Třebovicích doběhl pro první místo - FOTO. Malcolmovi gratuluji a všem ostatním přeji pohodový začátek nového týdne. JC