Prázdniny jsou definitivně za námi, o čemž jednoznačně svědčí davy dětí proudících ulicemi s aktovkami a ruksaky na zádech. Své první letošní školní dny zažily, mimo jiné, i Iviny ratolesti, které se ve čtvrtek dokonce stavily po škole k nám do firmy. Vypadaly trochu strhaně, avšak náš specializovaný utěšitel Wláďa je uklidnil sdělením, že se nemusí ničeho obávat, jelikož za rok budou mít prázdniny zase. Upřímně, moc je to neuchlácholilo. Dalším dítkem, které si na svou školní premiéru teprve nějaký ten roček počká, se pochlubila naše Hanička, jenž v pátek přišla poprvé ukázat svého prvorozeného. Nikdo z nás však netušil, že Zuzka má zřejmě alergii na děti, neb se nedlouho poté celá osypala, otekla a Jan Jedlička jí musel akutně transportovat do nemocnice. Byl natolik laskav, že všemi možnými drogami nadopovanou Zuzu pak zavezl a odprovodil až domů. Tímto Jedlošovi děkuji za záchranu letošního eBF (a teda asi taky i Zuzčina života, ale to jen tak BTW :-)). Se svými dětmi měl přes týden velké objíždění i Jirka Š. Snažili se vybrat nějaký kroužek, kam by Jirka mohl alespoň na pár hodin týdně „uklidit“ své potomstvo. Vzhledem k velice konzervativnímu přístupu stran mládeže, byl prý výběr poměrně složitější. Nakonec ale našli. Nicméně co si vybrali, to už mi bohužel sděleno nebylo. Víkend se pak táhl ve znamení všelijakých výletů a procházek. Krom Špalkovic familie, jejíž starší členové vyrazili pěšky, zatímco ti mladší a očividně trochu lenivější, jeli na koloběžkách, pak se svými syny vyrazil na velkovýlet i Ráďa. Začali výšlapem na horní přečerpávací nádrž Dlouhé Stráně a pak se přesunuli do srdce Jeseníků Ostružné, kde také přenocovali. Další den pokračovali na bobovou dráhu v nedalekém Petříkově. FOTO a FOTO. Hanys Š. se přes víkend hecl a pomohl Marianovi vydláždit terasu. Hoši vše zvládli bez problému a Marian má konečně kde grilovat - FOTO. Pro mne samotného byl největší zážitek víkendová účast na Dnech NATO, kde jsem strávil bezmála celou sobotu. Od dynamických ukázek pozemní i letecké techniky a demonstrací schopností jednotlivých ozbrojených složek až po staticky vystavené kousky, jsem si vše užil dosyta. Opět, jako při mé účasti přede dvěma lety, mě nejvíce zaujal obří strategický bombardér Spojených Států Boeing B-52 Stratofortress. Přesto, že většina těchto strojů již oslavila své šedesáté narozeniny (nasazení se plánuje do roku 2045, tedy téměř 100 let provozu) a v průběhu studené války byl hlavním odstrašujícím prostředkem schopným v mžiku rozpoutat jadernou apokalypsu, okolo sedmdesáti strojů je stále v aktivní službě. V neposlední řadě mi Jedloš taktéž zaslal fotku. Nic k ní nepřipsal, ale to ani nebylo nutné. Jedná se o označenou sbírku hrnků od kávy patřících našemu externistovi Morkimu sesbíranou různě po firmě. Pokud byste někdy Morkiho hledali, nejlepší způsob je prostě jít po stopách, jelikož je zanechává opravdu všude FOTO. Přeji příjemný start do nového týdne. Honza C.
Back to Top
