Pod dnešní Tobogan se podepsal náš nový kolega Honza Schönwälder. Je s námi jen pár měsíců, je o fous mladší než šéf a je to jeho toboganovská premiéra. Jak se s tím popasoval, posuďte sami. Hallo vy „všichni.com“! Je to můj první blog, tak si toho važte. Asi nebudu ve stylu a možná ani ne v žánru. „Myslel jsem si, bude tam mít dvě starší ženské a žít trochu z podstaty. To jsem se opravdu zmýlil. Řekl pojď dál, ať tě provedu. A já koukal…“ Tak to bylo pondělí a právě jsem přednášel jeden ze svých úvodníků pro naše potenciální partnery na eBF na téma „Koho a co jsem viděl v PROEBIZu, když jsem tam přišel prvně .“ Tentokrát pro paní marketingovou vedoucí v Třinci. Úterý – nemám šanci psát co Hanča a Kamča a Zuzka a kde kdo se s kým koupal a běhal, protože jsem tady jen málo a taky krátkou dobu. Ale i tak mě některé věci překvapují. Zpočátku nepřekonatelný problém s open space kanceláří jsem překonal poměrně snadno. Babylón jazyků taktéž, navíc mi příjemně připomíná časy strávené v Chorvatsku či Polsku. Středa – ten zvyk s narozeninovým bufetem není špatný. A vůbec měl bych se víc dovědět o těch tajemných bytostech, které tu a tam vyjdou z potemnělých místností, pozdraví, kousek si zobnou a zase tam zmizí. Kuřácký výtah – v 96 roce jsem strávil delší čas v Torontu. Tam jsem je viděl poprvé, jak postávají u vchodu do „towers“ a kouří. No, už to máme tady. Svět se amerikanizuje. Ale stejně je v tom ještě něco. Co je u té zapálené cigarety spojuje. Vždycky to vnímám, když stoupám našim výtahem do třetího patra, jehož odér prozrazuje, kdo jsou jeho častí uživatelé. „Nevíš o tom ještě prakticky nic, ale začínáš tomu věřit, jinak bys neoslovil své kontakty“ řekl mi Milan a měl pravdu. Vynořuje se to. Už vnímám obrysy. A stále víc jsem přesvědčen, že všechny ty Proebizy, Josephiny, Ebizfora a další, mají hodnotu pravdy. A to je v práci, byznysu i životě rozhodující. A tak jí to příští středu, to přiletí moje nejstarší dcera, zajdu ukázat. A možná i těm mladším. Totiž, jestli nebudete proti. Hezký týden. Honza
Back to Top