Tobogan / blog

Po odpočinkové neděli bývá hektické pondělí vždy trochu náročné, perfektně to vystihuje přirovnání jedna velká porada. Odpoledne některé z nás čekal odjezd do Prahy, takže se všichni snažili radit rychle a stručně. V důsledku to znamená skončit ve stejném čase jako obvykle, ale s větším stresem. Do Prahy jsem se moc těšila, čekal nás tam seminář v parlamentu a galavečer v Lucerně u příležitosti předávání cen Internet Effective Awards. Odjížděli jsme ve třech vlnách. S Jiříkem Cudlínem jsme opustili základnu jako první, cestou jsme se stavili navštívit našeho klienta od kořenářů z Lipníku. Cestu do Trumfu znám jak svoje boty, takže jsme bloudili jen jednou a dojeli jsme do cíle bez problému za pomocí přítele Špalka na telefonu. Druhou skupinu tvořila šéfka Lenka, Jiřík Špalek a Trenki. Sešli jsme se kolem 22 h v průhonickém penzionu, do party se přidal Pavel Novotný, tajemník z Kravař, který také přijel na seminář podpořit myšlenku aukcí. Nálada byla výborná, vtípky se dařily, zvláště panu Novotnému, takže to stálo za to. Pan ředitel nemá času nazbyt, cestou do Prahy tak ještě stihl večerní koncert v Příboře, pár káv na pumpě a v Průhonicích byl ve 2 h ráno jako na koni. Na recepci už ho nikdo nečekal, klíčky od pokoje si musel najít v jednom z venkovních květináčů. Úterní ráno bylo růžové. Zjistila jsem, že mé šaty nejsou dostatečně dlouhé, respektive jsou nečekaně krátké, filozof by asi řekl, kouká ti z nich zadek. Není nad to řádně reprezentovat firmu v parlamentu. Celý den jsme měli štěstí na známé osobnosti. Hned ráno na parkovišti před parlamentem jsme potkali Kristýnu Kočí. Myslím si, že bulvár, když o ní psal, musel hodně přibarvovat. Seminář byl dobrý. Velká pochvala patří Mileně z APUeNu, která se ukázala jako skvělá organizátorka a moderátorka v jedné osobě. Pár slov přišel pronést pan Okamura a za svůj projev sklidil velký potlesk. S úsměvem naznačil, že s poctivostí nejdál dojdeš a kdo šetří, má za tři. Slíbil poslat elektronicky, takže brzy vyvěsíme pro ostatní. Do úterka se nám ještě vešel Galavečer v Lucerně a to je příběh sám o sobě. Organizátoři chtěli večer ozvláštnit, takže vyzvali všechny nominované, aby přišli v maskách superhrdinů. Nás bylo 7, byla jsem si jista, že s dokonalými kostýmy šmoulů máme jistou i cenu za nejlepší masku. Naštěsí to nevyšlo, nebyl čas, byli jsme rádi, že stíháme dorazit do Lucerny v civilu. Oficiální program měl začít v 19 h. Sál byl zavřen, takže jsme se usadili ve foae a čekali jsme, co se bude dít. Sledovali jsme, jak se předsálí začíná plnit spidermany, teletabis, tučňáky a dalšími hrdiny. Mě osobně pobavil Gagarin. Uběhlo 45 minut a nic. Nevím jak to, ale organizace způsobovala nervozity a rozpaky především u našeho stolu. Konečně otevřeli sál, ne ten velký lucernovský, ale kinosál. Ostatní to nekomentovali, ale já jsem si galavečer rozhodně představovala jinak. Pomalu jsem se začala smiřovat s myšlenkou, že vidina oskarového vyhlašování, červeného koberce, sálu praskajícího ve švech a šampaňského tekoucího proudem byla hodně přemrštěná. Pak přišla poslední smrtící rána. Na jeviště přicupitalo moderátorské duo. Superman a Fifinka ze čtyřlístku. Pan ředitel mě krotil a řekl, že to je jiná kultura, jiný svět. Fifinka mě ale úplně rozstřelila, kultura nekultura. Vyhráli jsme 3 místo, nezlobím se, porota tomu prostě nerozumí. Cestou z Lucerny jsme potkali Oldu Kaisera, jak hraje před hospodou na kytaru. Středa, volno mít je třeba. Státní svátek každý strávil dle svých představ a možností. Pan ředitel tvrdí, že se bavil sekáním dříví, Jiřík Špalek sklízením zahrady, no, je vidět, že každý vnímáme relax a odpočinek po svém. Slovenští kolegové svátkovali letos až moc, takže tentokrát se jich volno netýkalo. Lucka tak ve středu zakončila v Martině svůj školící maraton, o svá moudra se stihla podělit ještě v Žilině a v Bratislavě. Jejich týmový trafik Peťo začal vážně přemýšlet o své budoucnosti, ve čtvrteční MF Dnes se dočetl, že ho potřebuje a hledá Radek John, viz ZDE. Monča Schutová z hotlinu byla požádána jedním dodavatelem o vysvětlení činnosti v aukční síni. Po skončení ji pán na drátě oznámil, že si to myslel, ale nechtělo se mu věřit, že je to vážně tak jednoduché. Možná, že kdyby chytl na telefonu našeho Pepíka, požádal by si pro jistotu ještě o zaslání manuálu. Pepíku, jen Tě škádlím :). Moravský Šára se už může chlubit třemi a půl piloty. U té půlky se dělí se svoji šéfkou Janou, která na jednání byla s ním a cítí tam poloviční zásluhy. 4 dny utekly rychleji než bys řekl švec. V pátek pan ředitel odjel obchodovat do Chorvatska. Já jsem si šla vybrat svůj dárek od kolegů, půl hodina paraglidingu. Netypický zážitek ovlivnila moje fobie z výšek. Přežila jsem, ale ještě 2 h poté mi bylo špatně. Stálo to za to, mám domluvené rande s instruktorem! Na závěr jen zmínka o českém týmu. Honza Hirsch je moc šikovný, stejně jako celý jeho tým. Akorát se mi s ničím nechtěli do toboganu svěřit, takže vyhrávají cenu pro největší tajnůstkáře NARu. Mějte všichni další báječný týden! Z.

V pondělí dopoledne jsme si připíjeli na desetileté výročí první realizované e-aukce. Rozlilo se šampaňské. Zuzce chyběla Danka, která nás vlastně svolávala. Vytočila její mobil a docela se divila, když se jí Danka hlásí ze zadní zasedačky, kde měla celá ekonomika poradu. Počkali jsme. Jirka chystal podklady pro certifikaci nové verze PROe.biz government. Jsou hotové materiály pro soutěž Fair Sourcing Awards Teď ještě rychle zvládnout nový web. Jinak to bylo vyčerpávající pondělí. Žádný pomalý náběh po víkendu. Říkali jsme si, že některé pondělky by mohly mít jen čtyři pracovní hodiny, aby se rozjezdy týdne daly lépe přežít. V úterý Jirka s Karlem St. jeli do Prahy certifikovat systém. Po obědě se s auditorem rozcházejí, všechno je v pořádku, certifikát máme. Za týden má proběhnout seminář APUeNu v parlamentu. Oslovili jsme některé klienty z veřejné správy a ptali se, jestli by u toho s námi chtěli být také. Odpoledne přišel Jirka Šimonek z DAPsu a zase jsme o kousek postrčili dopředu projekt „barviček“, řekli jsme si, že ho vyzkoušíme na workshopu v Němčičkách. Jana, Šára i Broňa z moravského týmu se rozjeli za svými povinnostmi po celém území, o které se starají. Křiky jediná zůstala na základně a přijímala od nich hlášení z cest. Ve středu své kolegy z hotline požádal Martin D. o překlad pár vět do Polštiny. 1. "Prosím omluvte mě, nemluvím polsky, mohu mluvit anglicky", 2. "Anebo prosím zavolejte v X hodin, kdy tady bude kolega, který mluví polsky", 3. "Řeknu kolegům, že jste volal a zavoláme Vám nazpět na číslo, ze kterého voláte" a 4. "Tyto věty byly naučené". Přeloženo, Martin pocvičí výslovnost a nakonec mu nikdo nebude věřit, že Polsky opravdu víc nemluví. Šéf byl na své pravidelné kvartální návštěvě městské policie zaplatit pokuty za špatné parkování. Vrátil se protivný. ZuzKa se sešla s ostravským šéfredaktorem Mladé Fronty DNES a jednali o mediálním partnerství v rámci eBF. Aukce ho zajímají, domluva je nadějná. Ve čtvrtek třetina narovských odjela brzo ráno na workshop do Němčiček. Tahle akce je vyvrcholením programové přípravy eBF. Bylo úžasné se zase sejít, společně rozebírat možnosti e-aukcí v privátním a veřejném prostředí. FOTO. Navíc v Němčičkách je prostor dovykládat si některé načaté příběhy (na které nebyl přes rok čas) a načít nové. Třeba Jarek Lexa nám vysvětlil, jak komunikovat s policisty, když jde o špatné parkování nebo rovnou odtažené auto (šéf si zapisoval). Pobavil taky poznámkami ke své přednášce. Pan ředitel pak vysvětloval, že um je v tom být odborný a zároveň nenudit. Jarek si hned poznačil do svých poznámek „lyže“ a „ponožky“, zřejmě se jedná o zajímavé aukce, ale je jisté, že to bude stát za to. Na hotline to vypadalo, že se Martin D. vrátil do svých mladých let, jak vidíte na přiložené fotce FOTO. Po chvíli jsme zjistili, že je to malý Lukinko Staník, který si vedle své mámy psal úkoly do školy. Peťo ze slovenského týmu dvakrát zaskakoval za navigaci. Poprvé, když Trenki potřeboval najít adresu ve Slavkově u Brna a po chvíli, když Krista marně hledala Němčičky, aby nechala šéfy podepsat důležité papíry. Zatím v poloopuštěné centrále se Maruška rozhodla oprášit historický „notebook“, naštěstí elektrický. Ostatní narovští se pousmáli nad tím, jak ten čas rychle letí. FOTO Peter začal na přání ZuzKy zajišťovat kostýmy na galavečer v Lucerně. Po několika telefonátech zjistil, že je nemožné vyslat celou skupinu za šmouly. Vyšel by nějaký král, batman, spiderman a podobně. Do akce se zapojil i Šára, který našel dvě půjčovny kostýmů. Po bedlivém zvážení ale kluci oslovili pouze jednu, nakonec připustili, že erotické kostýmy nejsou vhodné. V pátek ráno se loučili účastníci letošních Němčiček a říkali si, že to bylo skvělé setkání a přáli si šťastnou cestu domů. Nevyšlo to APUeNovské Mileně, ta raději na Pankráci, takže vlastně kousek od domova, zavolala odtahovku. Danka zjistila, že bude muset najít nějaké hlídání pro Adélku na další týden, doktorka ji ještě nechce pustit do školky a pro šéfa by byl další týden home office rána. Workshopoví se z Němčiček postupně vraceli na základnu. Šéf stihl ještě nějakou poradu, zajel si domů přehodit tašky a vyrazil s Kristou na rodinný víkendový výlet. Přes víkend Jirka s rodinou ušel po Beskydech asi 12 kilometrů, Nelinka se nosila FOTO. Danka bouchla šampaňské na oslavu svého 20ti letého setrvání v NARu. Jirka Š ji popřál, napsal, že už je stará hromada :) Kluci z hotline a programátorského týmu byli na akčním víkendu. Poslali FOTO1 a FOTO2. Šéf v Českém ráji ušel čtyři kilometry a pak se odmítnul fotit.

jam

V pondělí určitě první ze všech vstával Honza. Budík ve 2:00. Přece jen to má do Ostravy kus cesty. Bylo před námi Velké pondělí, naše oblíbené porady. Tentokrát jsme poprvé vyzkoušeli posunout vzdělávání až na pozdější odpolední až večerní hodiny, od pěti do půl deváté. A při odchodu z práce jsme začali používat nový pozdrav „Dobrou noc“. Beata dostala sms od Moniky z její řecké dovolené. Skvělé, celé dny plaveme a jíme. Starají se o nás Češi, Poláci a Němci. Marketingovému týmu odvykání kouření pokulhává. Asi nejlépe to zvládá šéf. Zato Peťo s Trenkim měli tolik porad, že během odpoledne spotřebovali celou krabičku cigaret. Lukáš si myslí, že všechna technika, které se dotýká Danka, je zakletá. To sice netušíme, co znamená, ale pravda je, že její notebook reinstaloval skoro celou neděli. Nakonec vyhrál. Míněno Lukáš. Adélka po týdnu ve školce posbírala všechny nemoci a Danka ji musela odvézt domů. Recepční Lence se v noci zdálo o obložených chlebíčcích. Několikrát je přepočítala tam a zase zpátky a měla obavy, aby se nezkazily. Na společných poradách bylo chlebíčků dost a všem chutnaly. V úterý pokračovaly porady i odpolední vzdělávání. Maruška s Radkem se byli zdokonalovat v ovládání Pohody. Školení si velice chválili, dobře se tam najedli a ještě si přivezli pohodové propisky a žvýkačky. Danka má home office s marodnou Adélkou. V moravském týmu probíhá permanentní výchova. Petra se snaží ze Šáry udělat kolegu k obrazu svému a Broňa ji podporuje. Všechno klape výborně. Honza s Karlem a Veronikou předváděli zástupcům farmaceutických firem aukce. Byli mile překvapeni, že mezi přítomnými našli zastánce fér hry. Slovenskému týmu se ozval sereďský klient, že mu chybí faktura. Peťo ztuhnul. Snad se nebude opakovat poštovní rébus z minulého týdne. Fakturu naskenoval a poslal mailem. Naštěstí za chvíli přišla dobrá zpráva, že faktura dorazila. Tentokrát to trvalo České a Slovenské poště jen osm dnů. Lukáš trénuje na lva salónů. Už umí tančit polku, waltz, cha-cha(u), jive a blues. Ve středu jela ZuzKa s šéfem do Prahy. Měli úspěšné jednání s marketingovým partnerem v rámci eBF. Jirkovi kluci nahazovali update systému na všechny servery. Vyskytlo se pár chyb, které postupně odstraňovali. Skončili lehce po půlnoci a opět se loučili povykem „Dobrou noc“. Chvíli improvizace zažila Broňa při školení klienta, kdy se nikomu ze školených po update sw nedařilo pohnout s položkami. Honza navštívil firmu svého bývalého působiště, potom si u klienta povídal o jejich specifičnosti, odpoledne vyzvedl Verču a jeli na jih Čech. Update map v navigaci má asi z budoucnosti, protože ho tvrdošíjně nutila jet po D8, jejíž dostavba je v nedohlednu. Jana měla domluvené schůzky na Zlínsku, a tak i když svou stravu obohatila o antibiotika, nechtěla je rušit. Po příjezdu domů ale zalezla pod peřinu, a když se nějakým rámusem probudila o půl osmé, ptala se rodiny, jestli je večer nebo ráno. Danka stále pracuje z domu a běhá s Adélkou k lékaři. V úterý řešili bolavé břicho,ve středu zánět středního ucha. Školka má svá kouzla. Ve čtvrtek polské Monice skončila dovolená, chodila po firmě s lehkým úsměvem a myslela na Řecko. Slovenský tým měl sváteční náladu. Všem českým kolegům slibují, že nejbližší české svátky je zastihnou v práci. O tom, že musí být v přítomnosti šéfa stále ve střehu, se přesvědčil Šára. Nedokázal ihned reagovat na šéfův dotaz kdo je ředitelem České televize. Šéfovi naštěstí stačil pohled na Šáru a jméno se mu vybavilo. Že by podoba? Hotlinová Mária má doma nadějného fotbalistu. O tom, že je někdy problém s výběrem správného dresu, se dočtete ZDE. V pátek proběhly pohovory na nové kolegy do polského týmu. Žádné změny. Janě bylo líp, a tak byla se svým týmem v kanceláři. Nikdo si však nedovolil zapnout klimatizaci nad její hlavou. Šára si donesl na stůl svůj ventilátor. Křiky v mailu se žádostmi o příběhy do tobogánu všechny pochválila za minulé příspěvky a v závěru se docela stylově rozloučila: S přáním hezkého víkendu se sloučím. No konec konců pěkná inspirace na víkend. ZuzKa s Jiříkem C. jeli zkontrolovat prostředí pro workshop v Němčičkách, kde proběhne příprava programu na listopadovou konferenci. Po cestě zpátky nakoupili hodně burčáku a celou cestu pak měli stres, jestli vybuchne nebo ne. Všechny objednávky úspěšně dopravili do NARu, kde si Jana všimla, že jsou petky povážlivě nafouknuté, a další půlhodinu ve čtyřech trávili jejich postupným upouštěním. FOTO Odpoledne se začal přestavovat hotline. Konečně to má být pořádný Houston. V první etapě se muselo všechno rozebrat, stoly, kabely a tak. Potom se skládaly nové stoly. V sobotu přišli elektrikáři, navedli kabely, udělali pod stoly žlab, vyvedli internetové zásuvky. Odpoledne kluci zapojili počítače a všechno ještě prověřili. Zpráva pro NARovské: Jděte se všichni podívat! Vypadá to hezky. Pro nenarovské přikládáme FOTO Proběhla rozlučka se Sebem. Přejeme mu štěstí, patříme do jiných světů. V NEDĚLI UBĚHLO 10 LET OD REALIZACE PRVNÍ AUKCE!

jam

Po krkolomném pádu z koloběžky se Lukáš uzdravuje. Odřeniny se hojí. Musí. Slíbil přítelkyni pobyt ve welness hotelu s plaváním a saunováním. FOTO. V neděli Jirka s Janou začali usilovně přemýšlet nad narozeninovým dárkem pro ZuzKu. Zapojili další kolegy a dokonce i Zuzčinu sestru Lucku, víc hlav víc ví. Ta rezolutně zamítla skok padákem. Škoda. V pondělí ráno měli kolegové velice ztíženou angličtinu, protože ZuzKa s Lenkou chystaly dobroty na oslavu narozenin a rozkládaly to na stoly kolem studentů. Výslovnost šla ztěžka. ZuzKa dostala plno pus, krásné kytky, nějaké sladkosti, Andrzej ji vykoval sošku, jako ocenění pro největšího pozitivce NARu. Sice se trochu zlobil, že o tom už sama nenapsala, ale ZuzKa se domnívala, že jde o sošku Amora, a že to není vhodné zveřejňovat, s ohledem na jeho rodinu. Potom nás Zuza se slovy „Věřte, že to chutná líp než vypadá…“, pozvala k talířům plným dobrot. Nezbylo nic. Až po chvíli rozbalila obálku s hlavním překvapením! Zbledla. Ztichla! Tandemový let na paraglidu! Po třech letech proběhla porada vedení klasicky s Dankou. Je po mateřské opět zpátky! Lukášovi zmizel Niko na dovolenou. Přikládáme FOTO Lukášova stolu a můžeme odpřisáhnout, že všechny nb byly v provozu a Luki je měl pod kontrolou. Honza se zastavil u našeho klienta, který se v novém výběrovém řízení rozhodl využít nižší cenové nabídky jiného aukčního systému. Schůzka byla přátelská a těšíme se na setkání při eBF. V úterý si slovenský tým střihl týmovou poradu. Ještě že žijeme v době internetu – Lucka v Prievidzi, Peter s Kristou v Ostravě a Trenki v Košicích. Peťo musel vyřešit příběh nedoručené zásilky klientovi. Nedalo mu to a všechny kroky pátrání zapsal: 1. Nami podpísané zmluvy, odoslal slovenský odosielateľ z Ostravy 22.8. na bratislavskú adresu, ktorá mala byť vlastne v Seredi. 2. Slovenská pošta hľadala v Bratislave seredskú adresu, nenašla. 3. Slovenská pošta môže obálku vrátiť na adresu slovenského odosielateľa, ale obálku jej predsa dala Česká pošta a nie slovenský odosielateľ. 4. Zmluvy teda 25.8. prekračujú hranice späť do ČR. 5. Česká pošta šupne zmluvy do Brna, nech tam počkajú (nik nevie na čo a ako dlho tam majú byť). 6. Česká pošta nikoho neinformuje, že zásielka nie je doručená. Nemôže, pretože odosielateľ je zo Slovenska. 7. 6.9. zistíme, že zmluvy teda nedorazili, nik nevie, kde sú. 8. Volám Českej pošte, automat mi hovorí, že mám vydržať, o chvíľku sa spojím s operátorom. 9. O chvíľku mi automat povie, že operátori sú zaneprázdnení a zloží mi. Stojí to iba 12,- Kč. 10. Volám Slovenskej pošte, ktorá mi vysvetlí, že ona s tým nič nemá. Zaplatili sme za medzinárodnú zásielku, prečo by mali robiť vnútroštátne zásielky a poslať to slovenskému odosielateľovi? 11. Volám Českej pošte. Bod 8 a 9 sa opakuje. 12. Volám Českej pošte. Opakuje sa bod 8, nakoniec sa ozve operátor. 13. Vysvetlí mi, že zásielka je na úložišti v Brne. 14. Ak chceme, pošle to teda na adresu odosielateľa. 15. Pánovi vysvetlím, že ak to tam pošle, Slovenská pošta to pošle späť do Brna, vysvetľujem mu bod 10., operátor nechápe pojem "začarovaný kruh"! 16. Pýtam sa operátora, čo teda s tým? Vraj nech si skočím na najbližšiu poštu a nechám si to z Brna poslať. 17. Skáčem na najbližšiu poštu. Reklamujem. 18. Slečna, ktorá tam pracuje už tri dni, na mňa vyvalí prvú otázku: Prečo to nie je v Prahe? 19. Nedokážem odpovedať. 20. Zmluvy čoskoro prídu z Brna do Ostravy, aby sme ich mohli doručiť do Serede. Lenka a Monika byly v polském Synthose, aby naplánovaly s tamním panem ředitelem a šikovnou paní administrátorkou další aukce a společně podiskutovali o programu konference eBF. Když pak jely na další setkání ve vedlejším městě, navigace si s nimi trochu pohrála FOTO, až na schůzce holky zjistily, že vážně existuje i hlavní tah, jak se do města pohodlně dostat. Na zpáteční cestě si pak Lenka místo oběda koupila japonský javor, plánuje novou zahradu, a Monika zase koupila kytici pro chůvu svého dítěte, která u ní tímto dnem končila. Monika večer odlétala na Rhodos a až se vrátí, malý Tadeáš půjde poprvé (a snad ne naposledy) do školky. Honza prožil zvláštní schůzku na ministerstvu obrany, na níž byl přítomen člověk, kterého neznali ani ti, kteří Honzu pozvali (což je v areálu střeženém ozbrojenci, kde si musíte na vstup do turniketu sundat i opasek, asi abyste někomu nenařezali, dost zvláštní). Odpoledne si udělal Honza radost. Po dohodě s obchodníkem se rozloučil s vysněným Fenderem a vyměnil jej za basový aparát do kapely. Praxe v jednání a vzájemná důvěra dělají svoje a tak si odvezl velmi "sexy" sestavu špičkového zesilovače Eden a vynikajícího boxu Hartke za mimořádně výhodnou cenu . Odpoledne si ZuzKa s Jirkou Š odskočili na squash, ZuzKa vyhrála set, což byl skvělý start narozeninového večírku. Lukáš všechny ohromil. Vzdal squash s omluvou, že slíbil kamarádce doprovod do tanečních! Kamarádka chodí na gympl, je jí 17 a Lukáš se jako skvělý tanečník uvázal na řadu dalších úterních večerů! V sále bylo 50 sympatických a mladých děvčat, 49 sympatických a mladých chlapců, taneční mistr a jeho partnerka a trochu jetý Lukáš :-D. Ve středu jeli šéf a Jirka do Prahy k jednání o katalogu a propojení aukčního systému. Každý po svém. Jirka vlakem a šéf autem. Že by nebavka? Po příchodu Lukáše do práce se mnozí vyděsili, jestli náhodou nezačalo venku mrznout. Lukáš přišel v dlouhých kalhotách, což se stává pouze uprostřed zimy. Ty taneční s ním ale dělají divy. Broňa administrovala aukce na plyn a elektřinu u klienta. Zástupci firmy přišli celí natěšení, povzbuzovali účastníky aukce a pak dodali, že je to super, jenom chybí brambůrky a pivo. Krista zjistila, že v novém nb jí kluci z IT zapomněli nainstalovat internet. Nevadilo by to, kdyby se do NARu nevracela až v pátek. Tak si mohla po večerech číst knížku. Lenka se sešla s Jirkou Šimonem, který nás bude učit polsky. Jiřík Š. se sice tváří kysele, ale když mu slíbila, že pro něj připraví nezapomenutelný výlet k polským klientům, až bude "mówić po polsku", souhlasil. Navíc holky z PL týmu se těší na přísun sladkostí za pomoc s domácími úkoly. Večer při TV novinách se Cirkovských dcera Editka poprvé v postýlce postavila. Hlava se znenadání objevila nad okrajem postýlky. Ve čtvrtek Broňa školila ve zdravotním ústavu, kde si moc chválili jednoduchost systému a vstřícnost z naší strany. Nejvíc se všichni těší, jak budou využívat hotline. Lenka s Janou přivítaly ve firmě pana Očenáška, se kterým probraly upgrade systému a pomoc s nastavením složitých aukcí. Něco na té Broně je. S týmovou fabií jezdí ekonomicky. V Ostravě ráno po natankování ji počítač hlásil dojezd 680km. Projela se do Brna a zpět, kontroluje, jestli už musí opět natankovat, ale počítač hlásí, že má dojezd ještě 640km. Řešíme, jestli pochválit nebo opravit. Jak už psala ZuzKa, marketingový tým přestává kouřit. Někdy jim to vychází. Čtvrtečním hitem byl Trenkiho narozeninový dárek Zuzce, elektronická cigareta. Chvíli trvalo, než přišli na to, jak funguje, ale efekt je skvělý. Všichni kuřáci (i ti nekuřáčtí) si dali „po jedné“ přímo v kanceláři. ZuzKa si el. cigaretu zamilovala a ukazovala Janě několikrát a zblízka, jak vyfukuje kouř . Slovenskému týmu konečně dorazily zatoulané smlouvy. Poslali je tedy znovu, tentokrát spěšně. Slovenská pošta si stanovila tři dny na to, že je skutečně doručí. To je rychlost! Šárovi se podařil první BluePilot! Gratulujeme! Slavit chce až při desátém. Přišla spousta pochval na našeho Graciána. Je studentem žurnalistiky, píše pro nás, schází se s novináři a je součástí marketingového týmu. Jirka Š odjel na chatu do Tater. Hlásí bídné počasí, zimu. Nelinka dostala nový batůžek FOTO a těší se na procházky. Po obědě závodí s tátou v usínání. Jirka vyhrál. V pátek se Lukáš asi nudil, protože měl čas počítat, kolik mailů přes týden odešle. Vyšlo mu, že má průměr deset mailů za den včetně sobot a nedělí. Myslím, že ve firmě budou i lepší borci :) Byli jsme svědky toho, jak Iva instruovala po telefonu svého přítele, kde zapnout pračku, jak hledat a použít prášek... Zvládnul to na jedničku, jen si pak uvědomila, že prací program je kratší než její plán setrvání v práci, a že měla přidat instrukce k věšení prádla. Snad večer odjeli na vytouženou dovolenou v čistém a vyžehleném. Z došlé fotodokumentace je jasné, že Jiřík se svojí ženě Evě nikde (v Tatrách) neschová FOTO. Přišlo nám oznámení, že jsme se umístili v soutěži IEA – Internet Effectiveness Awards. Když panu řediteli ZuzKa před časem říkala, že bychom se chtěli do soutěže přihlásit, protože to přece musíme vyhrát, rozhodně nebyl nalazen na stejně pozitivní vlnu a měl pochybnosti. ZuzKa už nás viděla na galavečeru v Lucerně, přebírat cenu, poděkovat celému sálu za spravedlivé vyhodnocení, procházet se po červeném koberci, usmívat se v záři reflektorů a fotoaparátů. Je to tady. Pan ředitel konečně sdílí nadšení. Říkal „Tak jo!“ Taky dodal, že neví, kdo by se měl zúčastnit slavnostního vyhlášení. Myslím, že ZuzKa v tom má jasno od začátku. (Pozor, předávání cen je v maškarním! Očekávají se masky neohrožených hrdinů.) Broňa administrovala dvě velké aukce pro Ostravské vodárny a kanalizace. Vybírali dodavatele elektřiny a asi to dopadlo skvěle, protože se Broňa v kanceláři chlubila dárky. FOTO. Na šéfův dotaz, jak je venku, jestli si má vzít mikinu, Broňa odpověděla, že si není jistá, že záleží na tepelné izolaci. Šéf odešel z práce o něco dřív. Pospíchal na chatu za kamarády stavět opravený totem. Někteří si to raději nechali říct dvakrát. Že by Vinetou? Večer Peťo napsal: Musim napisat uzasny zazitok z nocneho vlaku kdesi vo vychodnych Cechach. Vlak si jazdi cez prdele a prdylky, som v nom sam, ked tu zrazu pristupy banda troch ludi... Mna nevidia, tak sa potesia, ze maju vlak len pre seba, on vytiahne gitaru a spusti. Hra a spieva fantasticky, silny chraplavy hlas, ony mu robia vokaly. Nieco perfektne... Musel som to napisat este za tonov gitary... ;) Uzasny zazitok...  V sobotu teeballová liga pokračuje dalším kolem, jako vždycky až ráno je jisté, kolik jede hráčů a kdo. Honza napsal, že tentokrát se to povedlo, dětí bylo aspoň na tým bez střídání devět. I tak skončili čtvrtí z osmi (nejméně o tři příčky lépe než doufal), uhráli vyrovnané a krásné zápasy, z nichž dva skončily jasným vítězstvím.

Šéf trávil týden na každoročním trampíku, letos se rozhodl poznávat krásy Itálie. Je pověstný tím, že občas (vlastně neustále) dává úkoly, které bez debat patří do kategorie nelehké, možná spíše nesplnitelné. V NARu jsme vychováváni heslem, neříkej mi, že to nejde, řekni, že to neumíš. To už pak všechno berete jako výzvu, a když to nakonec dopadne tak jak má, nestačíte se divit. V pátek mi šéf zavolal, že tento týden budu psát tobogán já. Říkala jsem si, že to zvládnu levou zadní. V neděli jsem otevřela počítač a zjistila jsem, že většina kolegů přistupuje k zaslání svých příspěvků týdenních zpráv stejně zodpovědně jako já. V důsledku to znamená, že se spoléhají na to, co pošlou ostatní. No nic, já jsem totiž hodně dobrá, a když na to přijde, umím vařit i z vody. Takže napíšu o tom, co jsem slyšela, viděla, zažila a po svém. Ve středu jsem se vrátila z Řecka. Bylo příjemné zjistit, že náš tobogán už čtou i tam. Je to hřejivý pocit, že to lidi baví. Drobet horší je zjištění, že se taky může někdo urazit. Napsala jsem ve svém úvodníku Aukce v Řecku, že Vrasna je díra, která není ani na mapě. Můj humor v Řecku nebyl pochopen. Dobře, přiznávám, že nešlo o vtip, ale zpětně musím dodat, že co je malé, to je milé, a o Vrasně to platí dvojitě. Zdravím  :-). Něco málo z dění ze světa. Letos se děti rodí, jak houby po dešti. Alenka Vačkářová se pochlubila novým přírůstkem do rodiny, vnučka Ema je vážně nádherná. Alence posílám pusu a velké gratulace. Kuba Nový z Plzeňského Prazdroje povede na letošním eBF svůj autorský seminář. Na požádání poslal svůj zpracovaný profil. Pro inspiraci musím citovat alespoň kousek. Mladý šarmantní sebevědomý mladík... momentálně zadaný a v práci úspěšný! Kdysi podnikal jako osobní přepravce. Nyní pracuje v Prazdroji jako komoditní specialista, úspěšně využívá e-aukce a zároveň pevně utužuje dodavatelsko - odběratelské vztahy. Moc hezké :-). Když už píšu o našich klientech, nelze se nezmínit o Kájovi Otýsovi. V týdnu nám poslal svoji reportáž z pražských workshopů. Popravdě… na ty už jsme zapomněli, na Káju nikdy! Myslím si, že bude dost dalších příležitostí napsat dobrou reportáž. Na základně taky není nuda. Asi každá matka zná ten pocit, kdy se její dítě přestane schovávat pod ochranářskými křídly a začne fungovat samostatně. Dančina Adélka šla ve čtvrtek poprvé do školky. Danča to hodně prožívala, přišla do práce a byla celá nervózní, jak to ten její mazlík bez ní celé dopoledne přežije. V obědové pauze utíkala zkontrolovat, jak moci Adélka smutní. Žádné slzy, na mamku neměla pro nové kamarády čas. Život je boj :-). Slovenský Peťo hrál slovní pokr s recepční v městě Želiezovce. Snažil se domluvit ubytování pro svého šéfa Tomáše. Příjemný penzion, dobrá cena, ochotná paní recepční. Líná huba, holé neštěstí, řekl si Peťo a snažil se domluvit slevu. Paní recepční ale nevykolejil, přehodila na maďarštinu a slovu sleva prostě nerozuměla. NARem se taky šíří nový trend. Přestáváme hromadně kouřit. Vlnu jsme ve čtvrtek odstartovali my dva s Jiříkem C. Kouřit už nám nepřipadá in, on je čerstvě ženatý, já zase třicítka. Ambice vydržely zhruba do polední pauzy. Pak nám došlo, že odvykat ve čtvrtek je blbost a bude rozumnější to nechat na pátek. V pátek se k nám přidal i Martin Skorunka. Jestli kouří, netuším, my dva s Jiříkem jsme se ale shodli, že si nebudeme kazit abstinencí víkend. Monika Schutová z hotline řešila požadavek z Unipetrolu, hlavní kontaktní osobou byl v našem systému stále Honza Hirsch. Pobavila se nad shodou jmen, odpověď na požadavek správně adresovala, jen ji nenapadlo, že je to náš Jenda. Standa Štýs mě pobavil zaslanou fotkou sebe a Honzy z víkendového sportování, jak oba vypadají po požití elixíru mládí. FOTO ZDE Psala bych dále, ale musím si taky nechat něco na příště. Mějte báječný týden, na pondělí hlásí opět třicítky, takže se mějme sluníčkově.

ZuzKa