Tobogan / blog

V pondělí nastoupila nová office managerka Renáta Baníková. Pro Ostravu dobré příjmení. Katka si našla jinou práci. Vedení firmy větší část pracovního týdne řešilo přípravu na podání nabídky pro vládní tržiště. Pořádná makačka, tak snad se to vyplatí. Veronika vyrazila do Prahy a v kanceláři u Václaváku se sešla s Milenou, Nelou, Honzou a s jeho bráchou Lacíkem, který zaskočil pomoct s obvoláváním pro jednoho klienta. Pražské sídlo začíná žít. Standa s pomocí Zuzky N. školil v Německu prvního pilota! Gratulujeme! Zuzka řekla, že co do zájmu školených, to bylo jedno z nejlepších školení v její proe.bizovské historii. Ve slovenském týmu vrcholily přípravy na eAuction forum.sk. Peťo měl plno práce s ubytováním, neustále probíhaly změny a on musel přidávat a zase ubírat postele. Chodily poslední přihlášky a dostali jsme se přes plánovanou kapacitu sálu, takže jsme ho, museli přifouknout. Jana s Broňou jely administrovat aukci do města na východě Čech. Stejný předmět jako u e-aukce, kterou promítaly na workshopu v Litomyšli, stejní dodavatelé, stejný boj. Jen diváků tentokrát nebylo osmdesát. Přesto byl výsledek přesvědčivý a jako stvořený k následné diskuzi o e-aukcích na městských úřadech. Lukáš do osmi hodin do večera dělal instalaci sw pro slovenský tým. Nedalo se jinak, klient je velice zaneprázdněný. V úterý Danka začala připravovat podklady pro fakturaci akcí. Je toho plno. Končí přihlášky do Bratislavy, ale ve velkém začaly chodit další na pražské workshopy. Jana administrovala aukci na Valašsku. Soutěžilo se internetové připojení pro městský úřad a přímo při soutěži jeden z dodavatelů odpojil internet svému soupeři. Peter s Kristou přijeli do oblíbeného bratislavského penzionu z Ostravy první. Už tam na ně čekal Tomáš se šibalským úsměvem. Co ho tak pobavilo, zjistil Peťo velmi rychle. Starostmi o postele všech ostatních zapomněl na své pohodlí. Peťo postel neměl. Zapojil svoji improvizaci a přidal si přistýlku ke kolegům. ZuzKa, která kontrolovala připravený sál, se zděšením zjistila, že v Ostravě zapomněla interaktivní projektor, který měl být chloubou prezentace marketingového partnera BENQ. Telefonát Lukášovi do Ostravy zahnal Zuzčiny chmury, projektor doveze příští den Karel Stoszek. Ve středu se workshop pro firmy rozjížděl pomalu. Zlobily mikrofony, nejprve nebylo slyšet, potom vydávaly nepříjemné zvuky. Proběhly prezentace uživatelů a některé z nich vyvolaly docela velké diskuze nad zvolenými postupy soutěže. Jirka jel do Brna, kde měl schůzku s dlouholetým klientem. Tomu se firmou přehnal bezpečnostní audit a neminul ani elektronický nástroj, takže spolu řešili auditorské připomínky. Lukášovi zavolala rozlícená ZuzKa, protože projektor sice dorazil, ale kabely k němu ne. Dokonce během hovoru Lukášovi několikrát zavěsila. Nakonec jsme je koupili v Bratislavě ve vedlejší ulici. Poprvé jsme na závěr workshopů losovali tři ceny od BENQ. Nový nápad udělal plno radosti. Hokejem žijí všichni. Sedíme přibití u televizorů, posloucháme přímé přenosy v rádiu na cestách a kolegové po workshopu spěchali do funzóny vedle stadionu. Jen Danka středeční přenos nesledovala, ale Adélka ji každý gól velice hlasitě oznamovala. V českém týmu se stala zvláštní věc, už mají tři softballisty. Verča se zařadila do týmu rodičů v softballové lize pro amatéry a začátečníky, bojovala, a hra ji moc bavila, i když tentokrát prohráli. Ve čtvrtek probíhal workshop pro státní správu. Moderátoři se často nedostali ke slovu, protože diskuze byla docela prudká. Zajímavé názory, dotazy a návody. Hvězdou dne byl jistě pan Lexa. Verča odchytila překvapení administrátorky z nemocnice, která moc děkovala za pomoc a podporu našich kolegů z hotline. Nevěřila totiž uklidňujícím slovům školitele, že jim budeme s nastavováním aukcí pomáhat a jsme připraveni na telefonu. Vyzkoušela a fungovalo to. Po skončení workshopů se všechno zabalilo a každý odjížděl podle předem domluveného plánu. Jen Peťo a další kolegové z jednoho auta smutně stáli na parkovišti. Nějak se ztratila parkovací karta. Nakonec jednu našli u Zuzky v kabelce. Samozřejmě až v Ostravě. Jirka Špalek s rodinou odpoledne vyrazil na Slovensko na chatu. Rekreace, výlet na Štrbské pleso, pohledy na Kriváň, foto ZDE a ZDE. Šéf si troufl na větší dobrodružství. S partou přátel se po bratislavských workshopech vydal do rumunského Banátu. Prodloužený víkend. Vždyť je to pouze osm devět hodin jízdy. V pátek ve čtyři hodiny ráno rumunského času dojel šéf s ostatními na místo. Odolal ostrým pohledům, třináct hodin jízdy, závěr po rozmlácené okresce, bylo to dost silné kafe. Ovšem pohostinnost a krása těch míst všechno zachránila. Výborná slivovice a dobré maso za zpěvavého doprovodu bylo kulisou Katčiny rozlučky. Hodně štěstí na novém místě! ZuzKa si střihla rychlou poradu marketingového týmu, to jen , aby hned po Blavě nevypadla z rytmu. Lukáš vyjel směrem na jižní Moravu, zlákaly ho sklípky. Přiznává, že asi stárne, protože ho už umí potěšit i víno, jako narozeninový dárek.

jam

Pondělí, začátek měsíce, a opět ten maratón. Dva dny porad a vzdělávání. Během krátkých chvilek se snažíme dohnat všechno potřebné. Jsme rádi, že se v NARu všichni potkáváme.  Honza si vyzkoušel, že auta bez rezervy jsou k ničemu. A to v případě, kdy nepíchnete, ale o díru v silnici zdeformujete ráfek tak, takže vzduch uteče. To lepící sada nespraví. Jeden ze slovenských klientů si vymazal PROe.biz na svém webu. Volal o pomoc. Kolegové pomohli aspoň psychickou podporou, protože se zjistilo, že jejich IT nahodili nový web a tím se ztratilo propojení na nás. Niko oznámil Lukášovi, že by si rád vzal v květnu dovolenou. Třetí z týmu technické podpory Karel, který to slyšel, se na něho podíval s naprostým úžasem a prohlásil: „Volno? Jako dovolenou? Na co proboha!“ K večeru jsme se šli podívat na vernisáž výstavy fotografií Jirky Zerzoně. Dobré fotky ze starých Vítkovic, některé jsme si vybrali. Nakoukli jsme na pohoštění, porcovala se krůta, ale byla na ni dlouhá fronta. Tak jsme zakousli frgály a rozloučili se. __ V úterý__ jsme příjemnou společnou snídaní oslavili 21. narozeniny NARu. Koláčky, croissanty, chlebíčky, Jana se vytáhla s domácí sekanou. Na oslavu se stavily i Danka s Adélkou. Jen na chvíli, protože spěchaly k zubaři. Poprvé. Skóre dobré, mladé chybí ještě tři zuby, zubařka má všechny prsty. Dance se akorát nevyplatilo, že koupila pláštěnku jen mladé. Ta přišla domů suchá, máma se mohla ždímat. Slovenský tým počítá přihlášky na národní fórum. Peťo dostal od Toma úkol zaznamenat pět přihlášek, než se vrátí z angličtiny. Nepovedlo se, ale o hodinu později jich už měl osm. V roce 2003 jsme poprvé oslovili velkou stavební firmu a nabídli jí aukce. Dnes po osmi letech Jana chystala smlouvu k podpisu. Seb nám vykládal historku, jak byl s několika přáteli, Kristou a jejím anglickým přítelem Adamem na výletě na Slovensku. Polský Seb a anglický Adam brzo zapadli do hospůdky. Seb si odskočil a Adam dostal za úkol objednat pivo. „Jo, jasně, objednal jsem piva, za chvíli tu budou.“ Oba žízniví, netrpělivě čekající a sledující výčep. Servírka donesla dvě kuřecí polévky. Ve středu do moravského týmu nastoupila Petra Křikavová a Petr Šárský. Jsme zvědaví, kdo se teď v kanceláři otočí na zavolání: „Péťo!“. Další novou posilou se stala polská Beata Harazin. Nadcházející měsíce ji čekají překlady, překlady a překlady. Jednatel jednal s jednateli o budoucnosti. Milan se sešel s jednateli PPE a řešili, jak to s námi (míněno s firmami) bude dál. Nela v pražské kanceláři bojuje s internetem. Nedaří se jí připojit. Smutný den. Lenka se Sebastianem dokončili rozsáhlou nabídku v rámci RFi polského gigantu. Jsme zvědaví, jestli dostatečně vysvětlili, proč nás nebaví rozsáhlé sw pro všeobjímající nákupní procesy. S přihláškami na eAuction forum.sk se roztrhlo „vrece“. Peťo se ZuzKou naplánovali přejezdy všech do a z Bratislavy a ubytování. Původní plán byl pět aut, chvíli to vypadalo, že se ani do sedmi nevejdeme, ale poslední kompromis byl šest. Jana s sebou na cesty vzala nováčka Petra a rovnou na psychiatrickou kliniku. Nešlo o hospitalizaci, jenom administrovali první aukce. Danka, Iva a Monika probraly naši prezentaci na veletrhu práce v Těšíně a popsaly si lidi, kteří by se hodili do polského týmu. Ve čtvrtek dopoledne Nele ještě pořád nešel internet, hrůza. Všem nám jí bylo líto. Lenka se Sebem měli další zajímavá jednání v Polsku. Na prezentaci u firmy, která dodává plynové zásobníky, je šéf nákupu přivítal hezky česky. Danka se sešla s novou office managerkou Renátou, která bude nastupovat v pondělí. Ve zkratce jí představila její práci a předala čtrnácti stránkový materiál obsahující náplň její práce. Snad v pondělí přijde. Honza sto kilometrů od domova zjistil, že vyrazil na cesty autem bez peněz a bez dokladů, což řidiči lehce komplikuje cestování. K tomu musel konejšit Nelu, čím dál víc zoufalou z nefunkčnosti internetu. Petr Šárský byl vhozen lvům na hotline, aby se co nejrychleji naučil ovládat aukční síň. Svištěly kolem něho šipky a humorné poznámky ostatních kolegů. Díky Jirkovi a Lukášovi začal odpo fungovat internet v pražské kanceláři, Nela si otřela slzy a zvedla se jí nálada. Večer šla do divadla Na Palmovce. Jirka jí daroval lístky. Nela děkuje. Ani nová Petra nezanedbává kulturu, začíná dobře, zašla na koncert do Studia 1 Českého rozhlasu Ostrava na křest desky Tomáše Kočka. Naši serverovnu máme o patro níž, na poschodí, kde sedí ČEZ. Jirka, Lukáš a pánové z Topdigital prováděli test UPS. Dopadl skvěle. Protože poslední pracovnice ČEZ chtěla domů, museli na chvíli serverovnu opustit, aby ji mohla zakódovat. Lukáš zavolal na ochranku, aby mohli opět vejít. Všechno v pořádku. Jenže večer po akci přijal zuřivý telefonát pána z bezpečnostní agentury, který se právě rozhodoval, jestli k nám vyšle zásahovku. Nakonec se všechno vysvětlilo a my jsme zase významně chytřejší, už víme, komu příště volat a oznamovat vstup do serverovny. V pátek ráno seděly pracovnice ČEZu na schodech před svou kanceláří a nemohly dovnitř. Lukáš po odchodu ze serverovny zamknul. Jenže ony nemají klíče, zámek pouze kódují. Naši sousedi nás mají rádi. Na Peťa (a začínají problémy se jmény) už o půl sedmé ráno vybafli Pipi dlouhá punčocha, čert, čarodějnice, voják, biotechnik, zootechnik, kuchař, karatista a jiní zajímaví lidé a chtěli pár drobných na večerní předmaturitní mejdan. Drobné neměl, tak rozdával cigarety. Ani mnozí další se střádajícím maturantům nevyhnuli. Odpoledne jim byla místo drobných nabídnuta ZuzKa. Chtěli jsme připlatit ještě stovku. Prohlédli si ji, podiskutovali a odmítli. Pak v oblecích teroristů vešli do banky vybrat od klientů pár drobných. Tenhle kousek jim připadl klidnější než maturitní večírek s naší kolegyní. Jirka Cudlín se zapsal do historie NARu. Po úspěšném rozvěšení obrazů Mirka Sabeva v zasedačce mu byla i nadále prokázána důvěra a mohl zavěsit dva obrazy Dědošky v kanceláři u křesílek. FOTO Během týdne jsme se několikrát dovolali klientům, kteří byli buď na cestě do Bratislavy, nebo už přímo v některém z hokejových stadionů. Mnozí v těchto dnech žijeme hokejem. Češi jásající, Slováci posmutnělí. Šéfovi se líbil titulek v denním tisku: "Co Čech to rozhodčí, co Čech to obránce, co Čech to trenér..." A fandí i holky, viz Krista. FOTO

jam

Pondělí bylo velikonoční a tak se všichni po svém radovali z pěkného dne. Jirka posiloval. Stěhoval svého tátu do menšího bytu. 4 patro bez výtahu. Protože na poradu vedení v úterý přišel, tak jde konstatovat, že velikonoční svátky jsme všichni zvládli. V úterý se Lence vyplatilo, že si před deseti lety dala za úkol, naučit se delegovat práci na ostatní kolegy v týmu. Nejspíš se jí to daří, protože porada s panem ředitelem začala slovy: "Ty delegovat umíš, takže ještě nějaké nové úkoly uneseš, že?“ Začali jsme připravovat všechny podklady k systému v němčině. Západ volá. Máme za sebou první přípravy ověření myšlenky nového produktu. Jeho předběžný název je Color Box nebo prostě Barvy. Honza křižoval republiku. Ráno z Mostu do Ostravy, večer z Ostravy do Chebu. Ve středu Jirka C poznal, s jakou rychlostí se v NARu šíří informace. Ve výtahu se zmínil, že instalace patnácti obrazů do zasedací místnosti nemůže být tak složitá, aby bylo třeba na to najímat nějakého specialistu. Než došel od výtahu ke svému stolu, tak už mu Zuzka s úsměvem oznamovala, že lišty pro zavěšení obrazů jsou jeho válka, že mu věří. Lukáš měl narozeniny. Řekli jsme mu, že ho máme rádi. Navštívil nás pan Grill a společně jsme naplánovali alianční aukce skupiny Ondeo. Verča se v lodičkách proběhla po vydlážděném náměstí západočeského města, aby na školení rozpoutala s panem starostou debatu o tom, co je minimální cena a jestli náhodou není maximální. Honzův týden byl zrychlenou verzi zájezdu „Po stopách Albrechta z Valdštejna“, jen pozpátku – v úterý město kde ho zapíchli, ve středu po Frýdlantsku, kde kulminovala jeho sláva. Večer se Trenki díval na TV noviny a zjistil, že byl den sekretářek. Hned vytočil číslo Petra a popřál mu. Po krátké výměně názorů, že Petr vlastně není sekretářka, ale asistent, povýšil Trenki den sekretářek i na den asistentů. Ve čtvrtek měli narozeniny Cíťa (Martin Citovecký) a Martina Steinová. Učka dostala dort a ti, co byli na základně, jí hned a nekompromisně půlku snědli. Jana jela navštívit ředitele sociálního zařízení sídlícího na Zámku, který v pátek jako první zareagoval na článek o šéfovi a PROe.biz v HN. Psal, že s názory našeho velitele plně souhlasí. Na místě Jana zjistila, že ředitel je naše krevní skupina a hned dohodli vyzkoušení aukcí. Dokončily se poslední pozvánky na eAuction forum.sk. Pepa (Josef Zrník) se obětoval a pomohl je vkládat do obálek. Dohromady jich bylo odesláno asi 1400. Krista dostala u klienta skvělý dárek. Čtyřicet jogurtů a několik kil sýra. Doufáme, že to přes víkend vydrží a v pondělí ochutnáme. V pátek Lenka vstávala ve čtyři ráno kvůli ministerskému generálnímu sekretáři. Těsně před Prahou ji kámen, který odskočil od auta před ní, rozbil přední sklo, ale pak už šlo podle zpráv z dobře informovaného zdroje všechno hladce. Nevíme ovšem, jaký si máme představit výsledek. Předjela ho? Vynadala mu? Zastřelila ho? Čtvrteční večerní věšení obrazů dopadlo dobře, Jirka C. mohl do práce i v pátek. Šéf mu navíc oznámil, že konec brigád, že bude od pondělka stálým zaměstnancem. Schůzka na ministerstvu začala kovovým striptýzem. Jak na letišti, bezpečnostní rám, a tak všechno z kapes, pásek, hodinky, peníze, klíče atd. Peťo pracoval z domu. Za sedm měsíců v NARu to bylo poprvé. A to jen proto, že si po deseti letech musel zajít vyměnit občanku. Český tým odpoledne vydýchával v pražské kanceláři a zpestřil si to jednáním se zástupcem firmy, co dodává kancelářinu a nápoje. Honza předvedl ty nejjednodušší vyjednávací triky, pán znervózněl a nabídku chce přinést osobně Nele, až tam Honza nebude. To v NARu odpoledne proběhly pohovory na další členy týmů. V jednom případě jsme se divili, cože to vlastně píšeme na webu a ve druhém nás zahalil závan mystiky a esoteriky. V dubnu máme Hotline Queen – Marii. Andrzej bude muset ukovat novou sošku. Dříve se nepočítalo s účastí krásnější části hotline v bojích o největší počet vyřízených telefonátů a emailů. Hotline byl totiž čistě chlapskou záležitostí a tak máme pouze putovní sošku Hotline King. __Víkendové plány. __Jirka se rozhodl vyčistit vodu v bazénu. Od té doby, co ho zastřešili, voda nějak zelená. Standa hrál chlapskou extraligu na domácím hřišti v Mostě, Nela chtěla péct frgály a hostit kamarády z Moravy, Broňa se Sebem se dohodli společně pokořit nějaký beskydský vrchol, Veronika zase sjet řeku Moravu (ještě je kosa, ne?), a Honza se ubránil výjezdu na žákovský turnaj a po dopoledni s rodinkou jel na moto sraz do Kadaně, kde svěřená kapela večer hraje. A šéf, ten měl setkání se spolužáky ze střední školy. Asi po třiceti osmi letech. Poznávali se podle hlasu, jen jeden prý byl rozpoznatelný podle účesu.

jam

V pondělí ráno jela Jana s Broňou do města ve východních Čechách administrovat aukci na stavební zakázku rozpočtovanou na 25 milionů korun. Město díky použití e-aukce ušetřilo 10 milionů. Holky si v dobré náladě daly na prosluněném náměstí něco k snědku a vydaly se na cestu zpět do firmy. Kelda jim volal, když míjely Olomouc a ptal se, jestli se náhodou někde příliš nezdržují. Pepa nás zastupoval na konferenci IIR. Líbilo se mu tam a s překvapením zjistil, že polovina přednášejících je našimi klienty. Příjemné setkání. Lukáš zjistil, že má v týmu tak pracovité lidi, kteří raději ruší svou návštěvu očekávaného koncertu, než by si měli nechat vypsat dovolenku. V úterý Danka s Adélkou slavily přijetí do školky. Adélka má obrovskou radost a Danka se modlí, aby ji to do září nepřešlo. Pro zhotovení přístupu do systému potřebujeme od nového administrátora jméno, mailovou adresu a číslo telefonu. Přišel nám formulář, kde v kolonce pro mobilní číslo bylo napsáno „Ztratila“. Adam školil polskou policii a hřálo ho, když po školení slyšel útržky hovorů o tom, že systém vypadá jednoduše, všechno se tváří velice intuitivně a nebudou mít problém s nastavováním prvních aukcí. ZuzKa si do Pendolína směr Praha vzala učení na přijímačky. Usnula před otočením první stránky. Jirka hlásí, že se squashem je bída, dlouhodobě ho bolí loket a uvažuje o návštěvě lékaře. Do situace zasahuje Jana se svojí zkušeností. Podle ní stačí nějakou dobu posilovat a loket přestane bolet. Janu už loket asi 13 měsíců nebolí. Zato jí rok bolí rameno. Ve středu dvojice ZuzKa a Jiřík plánují pražskou akci. Po velké diskuzi získala název Národní aukční fórum, resp. NAF. Tato zkratka odpovídá jak českému, tak i slovenskému, anglickému a kostrbatě i polskému ekvivalentu. Akce proběhne na přelomu května a června v Praze, a přestože o tom ještě všichni nevědí, bude se týkat celé firmy. Řešilo se také ubytování. Postupně šla na obhlídku penzionů a hotelů ZuzKa a potom byla poslána na přepadovku taky Nela, takže není vyloučeno, že teď ve vybraném penzionu počítají s příjezdem nějaké královské rodiny. Málem jsme přišli o Lukáše. Těsně se na schodech u nás v domě vyhnul ušlapání osmdesáti účetními z ČEZ. Připletl se jim do cesty, když vybíhaly na náměstí usmát se pro společné foto. Honza měl před sebou těžký úkol. Samostatně zvládl pouze polovinu. Vyreklamoval trosky skříňky, které mu zbyly po první montáži, za úplně nový balíček. Nebylo to jen tak jednoduché, ale reklamační technik při vzdal, nebyl na ještě doutnajícího Honzu dostatečně připravený. Cestou zpět do kanceláře zavolal bráchu Lacíka (zdravíme), aby přijel a zkusil štěstí se skřínkou on. Povedlo se. Ve čtvrtek, při pohovorech na office managera, předvybral šéf další čtyři lidi na různé pracovní pozice. Znovu jsme mohli přijít o Lukáše. Tentokrát ohrozil i Nika. Pomáhali Katce odnosit materiály do sklepa a ztratili se v chodbách bludiště pod náměstím. Už toho kluka nikam nepouštějte! Jana stihla odpoledne podat nabídku do soutěže moravského města na poslední vteřinu před zavřením úřadu. Říkala, že běh na vysokých podpatcích po dlažebních kostkách je príma. Danka zas neřeší boty na podpatcích, ale sportovní boty. Aby měla v čem přecházet dvacet metrů k sousedům na terasu. Trochu v obchodě váhala nad velikostí a ochotný prodavač ji doporučil, aby si na běh vybrala větší velikost. (Úplně ji zaskočil, naposled běhala ve škole.) V pátek. Držíme Lence palce, aby vyhrála boj se zákeřným zaoceánským bacilem. Jirka s Evou se zamilovali do Slevomatu. Nacpali se steaků za 50% z ceny a těší se na sobotní pivní koupel. Metalík Honza si udělal radost. Koupil si originál Fender elektrickou kytaru - nový model Blacktop Stratocaster HH. Hanba by ho ale fackovala, kdyby nevyužil, tentokrát ve svůj prospěch, svou deformaci profesionálního vyjednavače, a neukecal si tak 14% slevu. Navštívil nás student Gracián a vykládali jsme si s ním o poprasku, který vyvolal jeho článek v Respektu o úklidu dětského domova před příjezdem sponzorské návštěvy s Lívií. V příloze Hospodářských novin vyšel článek o Milanovi. Autoři ho nejspíš ve výrobním spěchu nestačili dát autorizovat a tak obsahuje hodně chyb. Šéf to ale neřeší, protože z něj udělali „ostravského padesátníka“ a tím pádem se mu článek líbí. Honza se s panem farářem, který nám občasně poskytuje v Mostě zázemí, shodl na tom, že roznášíme dobro podobně jako on, ale každý v jiném "byznyse". Šéf si na prodloužený víkend naplánoval poznávací cestu historií Velké Moravy. Viděl první objevený velkomoravský kostel „Na Valách“ ve Starém Městě, pak prozkoumal v Sadech v Uherském Hradišti pozůstatky základů jednoho z největších kostelů, zřejmě jedno z působišť představitelů byzantské misie (foto ZDE), a také prošel Velkomoravské hradiště v Mikulčicích, zřejmě dávné město Morava, kde bylo zatím nalezeno dvanáct kostelů (foto ZDE). A nakonec zjistil, že se chlubíme archeologickými vykopávkami, nálezy základů zajímavých staveb, ale mlčíme o tom, že asi o pět set metrů dál od pozůstatků Mikulčické baziliky, přes řeku Moravu, stojí zachovalý Velkomoravský kostelík sv. Margarity Antiochijské v Kopčanech, který byl XIII. kostelem Mikulčického hradiště. Kostelík (foto ZDE) je nejstarší stojící církevní stavbou ve střední Evropě. Bohužel, stojí na Slovensku.

jam

V pondělí slovenský tým přivítal novou kolegyni Moniku (Schutovou). Moc dlouho se u slovenského stolu neohřála, protože si ji hned stáhli na hotline. Část lidí odpoledne odjela do Liberce, kde se chystal první seminář pro firmy. Český tým cestoval do Liberce vesele a do auta přizval ještě Lenku Čermákovou, které měla nachystanou jednu z prezentací. Dojeli v dobrém čase, takže si stihli zablbnout v aqvaparku. Trychtýř byl prý super. Šéf jel tradičně až poslední někdy před šestou. Vzal do auta ZuzKu, aby si konečně udělali poradu. V úterý Niko zjistil, že 15 let bydlel vedle našeho nového klienta, a že zná většinu lidí, kteří budou se systémem pracovat, že s nimi pravidelně popíjel čaj a setkávali se. Dokonce manželka jednoho z nich měla Nika na fyziku. Svět je malý. Seminář v Liberci dopadl dobře, bylo méně lidí, ale o to byla atmosféra uvolněnější. Jana před výjezdem na jednání navštívila narychlo poštovní úřad ve vsi, kde bydlí, protože našla ve schránce výzvu s několika vykřičníky na vyzvednutí listovní zásilky typu „C“. S velkou prosbou a pohledem na hodinky předběhla u okénka několik důchodců, aby si rychle vyzvedla dopis a vypadla. Následovala zdržovací akce poštovní úřednice, která v závěru na pult vysázela třicet tisíc korun. První místnost ztichla a pak zazněly pindy typu „… takový důchod teda nemám, ….. konečně vidím, jak vypadají peníze…“ přihlížejících důchodců. Závěr této akce je ten, že i když Janě byly tyhle peníze zaslané omylem, a bude je muset poslat zpět, tak místní důchodci ji začali uctivě zdravit. Danka odevzdala přihlášku Adélky do školky a teď už jen doufá…… Večer se celá seminářová parta šla podívat, jak se vaří pivo v Plzeňském pivovaru. Víte, že plzeňské pivo se ode všech ostatním liší tím, že je třikrát vařené? Museli ho okoštovat a rozebrat. FOTO ZDE. Ve středu jel Jirka pendolínem na jednání do Prahy, ale před Olomoucí zůstali trčet, chyba na trati, zpoždění 35 minut. Bylo jasné, že nestíhá první schůzku, a tak napsal rovnou z vlaku omluvný mail, že se mu to stalo poprvé, že by měl v pendolinu zpoždění. Odpovědí byl překvapený: „Zpoždění? To není nic divného“. To první jednání bylo na Českých drahách. Sebastian má nový telefon a hned ho hezky využil. VIZ FOTO. Kdybyste nevěděli, tak na tabuli jsou jména 30ti firem, které takto jako fotku poslal polské Monice, aby mu tam domluvila schůzky. Konspiračním šepotem volá dodavatel a ptá se, jestli se mu podařilo vložit přílohu k jedné z probíhajících aukcí. Není u svého počítače. Ukradli jim před domem kabel a dva dny už nejde internet. A ještě tišším hlasem přiznal, že je v počítačové prodejně. K aukci se prostě můžete připojit kdekoliv. Martin zvedl telefon a za chvíli se postavil u stolu a přes celou kancelář zvolal: „Znáte někdo Schutovou? Ten člověk ji chce k telefonu.“ Představil mu někdo v pondělí novou slovenskou Moniku? Seb měl u jednoho z klientů zvláštní zážitek, když byl pro nedostatek času hostitelky poslán, aby si sám našel hrníček a uvařil čaj. Cukr už nenašel, pil čaj hořký. A jinak, seminář v Plzni byl skvělý, Honza se zamiloval do moderování. Mám pocit, že u přijímacích pohovorů na nové lidi do NARu se budou stopovat nádechy mezi slovy. Ti s častými a dlouhými nádechy nemají šanci se prosadit. Večer našla Danka doma podezřele hodnou Adélku a tatínka. Hned na to rozbité sklo ve dveřích koupelny. Sklo rozbila Adélka a schytal to tatínek. Ve čtvrtek se dění trochu zklidňuje. Ne tak v českém týmu, kde si Honza s Nelou dokazovali svoji technickou zdatnost při montáži dalšího nábytku do vybavení pražské kanceláře. Honza má placatý palec u nohy po letmém dotyku skříně a trochu odolnější nervy, když po ukončení montáže kuchyňské linky se opět celá rozpadla a poskládala zpět do krabic. Honza v akci VIZ FOTO. Danka zjistila, že oblečení v její velikosti obchody nevedou. Holt bude muset vytáhnout jehlu a nit. Klídek Dani, Jana marně shání boty pro svého syna, velikost 14. Ušít boty je těžší. Odpoledne jsme se zapojili do klubové akce České marketingové společnosti a diskutovali společně s Fin clubem, Walmarkem a dalšími o zkušenostech ze zahraničních trhů. Výborná akce. V pátek v NARu jsme byli svědky něčeho neskutečného. Peťo chystal pro expedici 444 obálek s pozvánkami na eAuction forum.sk a jeho geniální rychlou práci s razítkem by mu určitě záviděla kdejaká pošťačka. Když se Peťo snažil dopisy další den v Malackách poslat, zastavil za velké nelibosti místních poštu na 40 minut. Krista se těšila na plánovaný víkendový výlet do Terchové a vybavila se maďarskou slivovicí. Peťo ji myslím zachránil, protože ji upozornil, že fakt není dobrý nápad, když Češka přiveze na Slovensko, k tomu do kraje Jury Jánošíka, flašku maďarské slivovice. Krista se zamyslela a pak strhla etiketu. Asi nejvíc vypovídající příspěvek poslal do tobogánu Pepa. Jednoduše, stručně. „Byl to pěkný týden.“

jam